Vliv sociálních sítí na duševní zdraví

Duševní zdraví a seberozvoj10.12.2021

O vlivu sociálních sítí na duševní zdraví se mluví dlouho. To, že není jen pozitivní, můžeme pozorovat jak z vyprávění od našich klientů, z vlastní zkušenosti tak i z výzkumných studií. Nedávná kauza Facebook papers, v níž z řad pracovníků této společnosti unikly interní informace, ukazuje, že samotné vedení zná negativní dopad svých služeb, které by mohla snadno zmírnit, avšak dává přednost ziskovějšímu modelu, který uživatele udrží na sítích aktivnější.

Vliv sociálních sítí na duševní zdraví

Polarizují sociální sítě společnost?

Samozřejmě, jedná se o nástroj, a jako každý jiný může být dobrým sluhou stejně jako zlým pánem. Důležitou otázkou, kolem které se točí kritika či obrana sociálních sítí je to, zda pouze zvýrazňují vše pozitivní i negativní, co v lidech je, nebo zda negativní jevy pomáhá utvářet. Facebook a podobné společnosti do značné míry těží z lidské přirozenosti a slabostí, nelze tedy vnímat je samotné jako strůjce veškerého zla. Dávají lidem “jen” prostor vyjádření a sdílení. I pokud by to byla pravda, mohli bychom chtít, aby spíše kultivovaly sociální fungování a pomáhaly zmírňovat patologické jevy, než aby je využívaly jako hnací motor svého úspěchu. Protože se jedná o komerční projekty, nemají z podstaty své existence jinou základní motivaci než množit svůj zisk.

Problematickým bodem je, že znalosti psychologie jsou použity pro účely komerčního zisku bez ohledu na celospolečenský negativní dopad, jak velmi přesvědčivě poukazuje dokument Sociální dilema [2]. Stačilo by pomocí změny algoritmů, jimiž její platformy nabízí obsah, a tak ovlivnit, jaké informace se šíří. Protože právě příspěvky, které vyvolávají silnou emocionální reakci, jsou zejména fake news varující před potenciální hrozbou a manipulací ze strany mocných, je to tento typ zpráv, který vede k větší aktivitě uživatelů a většímu sdílení. To dál vede k široce omílané polarizaci společnosti.  

Facebook jako zdroj dopaminu

Podle výstupů průzkumu Facebooku [3] se k sociální sítím uchylují často lidé, když chtějí odklonit pozornost od sebe samých. Může se tedy stát instantním “zlepšovačem” nálady, při kterém sice dostaneme okamžitě příval zářivého obsahu. Může po něm zůstat ale hořkost v puse. Jak ukazují výzkumné studie, omezení sociálních sítí vede ke snížení FOMO/zlepšení pocitů pohody [1]. U mladých dívek vede užívání Instagramu k nespokojenosti s vlastním tělem a zhoršuje sebevědomí v důsledku sociálního srovnávání. Ne že by se jednalo o nový fenomén, sociální srovnávání bylo přítomné i před existencí technologií. Míra, v jaké se však uplatňuje a jeho kvantifikovatelnost na lajky a množství přátel, je něčím bezprecedentním.

Etické roviny jsou nástavbou, kterou sice mohou sledovat, ale ne nutně. Aktuálně probíhající diskuze poukazují na to, že je důležité brát v potaz společenský dopad a nenechat vládnout pouze princip finančního růstu těchto platforem. Že od nich jako uživatelé můžeme požadovat větší roli strážce obecných hodnot, protože už tak jejich nastavení není neutrální, vždy je v nich zakomponován nějaký řídící princip.  

Radši elektrošoky, než být 15 minut sám se sebou

V této souvislosti se často mluví o digitálním detoxu a dopaminovém půstu. Jedním z velkých lákadel technologií je, že přináší instantní uspokojení. Z psychologických výzkumů víme, že největší závislostní potenciál má nepravidelná odměna [4]. Právě té se nám na sociálních sítích dostává požehnaně- nikdy nevíme, jestli na nás po otevření aplikace nečeká zajímavá zpráva od přátel, vtipné video kočky nebo lajk na náš příspěvek v diskuzi. Takto se užívání smartphonů stává nutkavým, díky čemuž se narušuje pocit kontroly nad vlastním jednáním, podobně právě jako v případě závislostí. 

Ve známém výzkumném článku z roku 2014 [5], který shrnuje výsledky jedenácti studií, autoři ukázali, že většina lidí dá přednost jakékoliv aktivitě před tím, aby strávili v klidu v bdělém stavu šest až patnáct minut v prázdné místnosti jen sami sebou. 67 % mužů a 25 % žen dokonce dalo přednost dostat v průběhu tohoto času elektrický šok, přestože se předtím vyjádřili, že by raději zaplatili, aby se elektrickému šoku vyhnuli. Tyto výsledky ukazují, že lidé preferují nepříjemnou vnější stimulaci před tím strávit čas jen se svými myšlenkami. Lákavost používání smartphonů a jiných prostředků a technologií k vnějšímu rozptýlení tak není nijak překvapivá. Vzhledem k tomu, jak je pro nás sociální svět důležitý, je vliv sociálních sítí pochopitelný. 

Zajímavou analýzu vlivu závislosti na sociálních médiích a tipy, jak ji překonat, nabízí článek How to End Social Media Addiction and Protect Your Mental Health [6].

Další články autora

Proč není resilience jen tvrdost, ale také schopnost laskavosti k sobě

Sebedůvěra

Duševní zdraví a seberozvoj

1.2.2026

Proč není resilience jen tvrdost, ale také schopnost laskavosti k sobě

Když se řekne resilience neboli psychická odolnost, mnoho lidí si automaticky představí tvrdost. Schopnost nezhroutit se, vydržet, zatnout zuby a jít dál za každou cenu a bez ohledu na to, co se opravdu děje uvnitř. Odolnost je pak chápána jako určitá emoční neprůstřelnost. Pod tímto slovem se však skrývá mnohem více.

Jaký vliv má spaní s mobilem na naše psychické zdraví?

Duševní zdraví a seberozvoj

2.12.2025

Jaký vliv má spaní s mobilem na naše psychické zdraví?

Telefon u postele je dnes pro většinu z nás samozřejmost. Používáme ho jako budík, někdy u něj usínáme při videu nebo ještě těsně před spaním odpovídáme na zprávy. Naše tělo a mozek to ale nevnímají jen jako nevinný zvyk. Z psychologického pohledu je to rušivý prvek, který komplikuje přechod mezi aktivním dnem a klidnou nocí. Spánek není jen biologický proces, je to i psychologický přechod, kdy pomalu zpomalujeme a vypínáme. Mobil u hlavy přechod do spánku narušuje.

Techniky psychodynamické terapie

O terapii

1.3.2025

Techniky psychodynamické terapie

Psychodynamická terapie pomáhá lidem chápat a vyřešit vnitřní konflikty pramenící z jejich nevědomých myšlenek a pocitů, které ovlivňují jejich vědomé chování. Na terapii prozkoumáváte vnitřní konflikty, které ovlivňují váš každodenní život. 

Techniky systemické psychoterapie

O terapii

1.3.2025

Techniky systemické psychoterapie

Systemická psychoterapie zkoumá vzorce, vztahy a dynamiku v jednání člověka v rámci rodiny nebo jiného systému. Na terapii se naučíte chápat, jak vaše vztahy s ostatními ovlivňují vaše problémy. Společně s terapeutem hledáte efektivnější způsoby prožívání, jednání a interakci s ostatními.

Techniky v různých terapeutických směrech

O terapii

Duševní zdraví a seberozvoj

1.3.2025

Techniky v různých terapeutických směrech

Chození na terapii je něco jako detektivka. Přijdete s tím, co vás trápí, a společně s terapeutem hledáte stopy k podstatě vašeho trápení. Při pátrání detektivové používají různé postupy, stejně je tomu i v terapii. Každý terapeutický směr má své metody neboli techniky, které vedou k vyřešení „případu“. Některé pracují s představivostí, některé se sny a jiné s tělesným prožíváním. Zjistěte, jaké techniky existují. 

Techniky terapie zaměřené na tělo neboli body-terapie

O terapii

1.3.2025

Techniky terapie zaměřené na tělo neboli body-terapie

V této terapii se řeší spojení mysli a těla. Body-terapie je zaměřená na tělo. Uvědomujete si během ní emoční prožívání, ale také tělesné prožitky. Díky tomu se naučíte porozumět svým problémům a traumatům.

Podobně zaměřené články od jiných terapeutů

Rozdíl mezi únavou a vyhořením aneb kdy už nestačí si odpočinout

Stres

Duševní zdraví a seberozvoj

1.3.2026

Rozdíl mezi únavou a vyhořením aneb kdy už nestačí si odpočinout

O syndromu vyhoření se dnes hodně mluví i píše. Přesto může být těžké poznat, kdy se nás skutečně týká. Jsem jen hodně unavený/á? Nebo už moje vyčerpání naznačuje, že se blížím vyhoření? A kdy je na místě vyhledat odbornou pomoc?

První varovné signály vyhoření, které většina lidí přehlíží

Stres

Duševní zdraví a seberozvoj

1.3.2026

První varovné signály vyhoření, které většina lidí přehlíží

Lucie ráno otevřela notebook, nebo se o to alespoň pokusila. Tělo odmítlo pokračovat. Ještě před měsícem přitom říkala, že je „jen unavená“. I takto může začít to, čemu říkáme vyhoření, anglicky “burnout” – stav, kdy jsme tak vyčerpaní, že nás to paralyzuje, aniž bychom fyzicky těžce pracovali.

Mýty o vyhoření: Proč není známkou slabosti

Stres

Duševní zdraví a seberozvoj

1.3.2026

Mýty o vyhoření: Proč není známkou slabosti

Vyhoření, odborně nazývané syndrom vyhoření (burnout), je stále častěji skloňovaným pojmem. I přesto, že o něm mluvíme stále více, existuje kolem vyhoření řada mýtů a nedorozumění. Často se stává, že těmto tvrzením uvěříme, zvnitřníme si je, protože jsme například od rodičů slýchávali něco podobného, a i to už může být cesta k tomu vyhořet. Jedním z největších klamů je tvrzení, že je vyhoření známkou slabosti.

Proč často vyhoří lidé, které práce baví?

Stres

Duševní zdraví a seberozvoj

1.3.2026

Proč často vyhoří lidé, které práce baví?

„Mě ta práce vlastně pořád baví. Jen už na ni nemám sílu.“ Věta, kterou slýcháme překvapivě často právě od lidí, kteří svou práci dělají s nadšením, smyslem a vnitřním zaujetím. Vyhoření si obvykle spojujeme s přetlakem, špatným vedením nebo nudou. Jenže realita je paradoxnější: velmi často vyhoří právě ti, kterým na práci opravdu záleží.

Jak vyhoření souvisí s perfekcionismem?

Sebedůvěra

Stres

Duševní zdraví a seberozvoj

1.3.2026

Jak vyhoření souvisí s perfekcionismem?

Je jen málo věcí, které jsou v životě tak vyčerpávající, jako je vyhoření. Vyhoření přitom patří mezi nejčastější potíže mentálního zdraví v moderní době. Výzkumy ukazují, že se v USA aspoň občas s vyhořením potýká až 76 % zaměstnanců a v Česku se toto číslo pohybuje kolem 40 %.

Jak pěstovat odolnost dospívajících bez tlaku na výkon

Sebedůvěra

Rodičovství

Duševní zdraví a seberozvoj

5.2.2026

Jak pěstovat odolnost dospívajících bez tlaku na výkon

Dospívání je období plné emocí, nejistoty a vnitřních bouří – pro děti i pro rodiče. Z maličkostí se stávají krize, běžné situace vyvolávají silné reakce a my často tápeme, jak správně reagovat. Chceme své děti chránit a pomáhat jim, ale někdy tím nechtěně oslabujeme jejich schopnost zvládat život. Právě proto je dnes jedním z nejdůležitějších rodičovských úkolů rozvíjet u dětí a dospívajících psychickou odolnost.