Jak pěstovat odolnost dospívajících bez tlaku na výkon
Dospívání je období plné emocí, nejistoty a vnitřních bouří – pro děti i pro rodiče. Z maličkostí se stávají krize, běžné situace vyvolávají silné reakce a my často tápeme, jak správně reagovat. Chceme své děti chránit a pomáhat jim, ale někdy tím nechtěně oslabujeme jejich schopnost zvládat život. Právě proto je dnes jedním z nejdůležitějších rodičovských úkolů rozvíjet u dětí a dospívajících psychickou odolnost.

Bouře emocí v dospívání
Možná znáte u dospívajících emocionální výbuchy kvůli zdánlivě malým věcem – ztracený USB kabel, rozbitý displej telefonu, zmeškaný autobus nebo svetr, který nesedí tak, jak by si přáli. Reakce jsou někdy tak silné, že celá rodina chodí po špičkách.
Nebo naopak, dítě se uzavře do sebe, odpovídá jednoslabičně a vy nevíte, co se děje. Když vaše dcera neuspěje v testu z matematiky, zamkne se ve svém pokoji a odmítá o tom mluvit. Vidíte, že s ní něco není v pořádku, a při sebemenší kritice se její emoce tak rozhoří, že nevíte, co se vlastně stalo.
Někdy to vypadá jako vzdor, jindy jako úplná rezignace. Raději se k ničemu nezavazují, nic nezkoušejí a tráví čas na mobilních telefonech a sociálních sítích, jako by je skutečný život, zájmy a práce na sobě nezajímaly. Dospívající se vyhýbají výzvám a zkušenostem, které by pro ně mohly být obohacující, ale oni je vnímají jako hrozbu trapnosti nebo neúspěchu.
Rodiče v nejistotě
Jako rodiče stojíme stranou a často nevíme, co dělat. Měli bychom zasáhnout a nutit je, aby byli aktivní a sdíleli své zážitky? Měli bychom za ně řešit jejich problémy? Měli bychom je utěšovat nebo nechat na pokoji?
Proč malé věci vyvolávají tak velké reakce? A co je nejdůležitější, jak je můžeme naučit vyrovnávat se s životem, když se zdá, že se rozpadají kvůli každé maličkosti?
Proč je klíčová duševní odolnost?
Zde vstupuje do hry duševní odolnost, známá také jako resilience. Je to schopnost přizpůsobit se nepříznivým situacím, vyrovnat se se stresem a zotavit se z něj. Schopnost znovu nabýt rovnováhu po ráně a jít dál.
A tady je dobrá zpráva: duševní odolnost není vrozená vlastnost. Je to soubor dovedností, postojů a vnitřních zdrojů, které se lze naučit a postupně posilovat. A právě v období dospívání, které je samo o sobě plné změn a výzev, je budování odolnosti obzvláště důležité.
Odolnost je založena na dobrých návycích a zdravém životním stylu. Zdravá strava, dostatek spánku, pravidelný pohyb, posilování blízkých vztahů a udržování harmonického prostředí vytvářejí pevný základ pro zvládání obtížných situací.
Jak budovat odolnost u adolescentů?
Nezávislost a zvládání nepohodlí
Jedním z největších pokušení pro rodiče je zasáhnout a vyřešit problém za své dítě. Pro budování odolnosti je však nezbytné vystavit se problémům a stresu. Klíčem je nechat adolescenty, aby se pokusili najít řešení sami. Místo toho, abyste jim říkali, co mají dělat, je lepší je vést k tomu, aby přemýšleli sami. Nejde o dokonalou formulaci, ale o přístup. Můžete se zeptat například: „Co tě napadá?“ nebo „Co bys mohl zkusit?“.
I když to zní jednoduše, ve skutečnosti to často znamená, že si nejprve musíme kousnout do jazyka, abychom jim hned nedali řešení. Tímto způsobem je učíme nezávislosti a otevřenosti k vyzkoušení nových věcí – i za cenu rizika neúspěchu.
Tolerance frustrace
Tolerance frustrace je schopnost snášet nepříjemné pocity a situace, aniž bychom se jim vyhýbali nebo je okamžitě řešili. Je to jako mentální sval, který lze trénovat. Trénink znamená postupné odkládání uspokojení potřeb a tužeb. Nejde o to, dítě trestat, ale naučit ho, že ne všechno se musí dělat hned.
V praxi to může vypadat takto: když teenager položí otázku a vy vaříte, nemusíte odpovídat hned. „Počkej chvilku, dodělám to“ učí trpělivosti. Nebo pokud si chce hrát před tím, než udělá domácí úkoly – „Nejdřív domácí úkoly, pak si hraj“ – nejde o trest, ale o trénink odloženého uspokojení.
V konfliktech a neúspěších
Když se teenager pohádá s kamarádem, většina z nás má tendenci reflexivně zasáhnout a problém vyřešit. Místo toho můžeme říct něco jako: „Vidím, že jste se pohádali. To musí být těžké. Zkuste se nejdřív uklidnit a pak přemýšlejte, co s tím uděláte.“ Nejde o to říct to přesně těmito slovy – jde o to dát jim prostor, aby našli vlastní řešení.
Když neuspějí ve škole, můžeme říct: „Vím, že jsi zklamaný. To je normální. Chceš si o tom promluvit?“ Nejde o to najít perfektní větu, ale o to vyjádřit, že zklamání je normální a že o něm můžeme mluvit.
Duševní zocelení
V dnešní době se často snažíme chránit děti před jakýmkoli nepohodlím. Paradoxně je však právě to činí zranitelnějšími. Duševní zocelení funguje podobně jako fyzické zocelení – zahrnuje záměrné vystavování se kontrolovanému nepohodlí. Může to být:
studená sprcha
delší běh, když se dítě chce vzdát
prezentace před třídou, i když je to nepříjemné
vyjádření vlastního názoru, i když je odlišný
Důležité je, aby to bylo postupné, dobrovolné a bezpečné. Rodiče by měli jít příkladem – vystavovat se výzvám a mluvit o nich. „Dnes jdu na tu schůzku, která je stresující, ale vím, že to zvládnu.“ Měli by povzbuzovat, ne nutit. Měli by oslavovat úsilí, ne jen výsledek.
Vztah, přijetí a emoční gramotnost
Dodržování zdravého životního stylu je důležité i pro rodiče. Nejen jako příklad, ale také jako základ pro klidnou a spokojenou přítomnost, kterou adolescenti potřebují při svých bouřlivých zážitcích. Jedním z nejdůležitějších aspektů budování odolnosti je schopnost prožívat a sdílet všechny emoce. Dospívající potřebují vědět, že všechny pocity jsou v pořádku.
Přijetí je zásadní. Když se dospívající cítí přijímáni takoví, jací jsou – se svými silnými a slabými stránkami – budují si zdravé sebevědomí. Otevřený dialog a autenticita jsou mocnými nástroji. Uznání našich vlastních problémů a toho, jak s nimi zacházíme, nás učí, že problémy jsou přirozenou součástí života a že existují zdravé způsoby, jak je řešit.
Přiměřený tlak a nezávislost
Mírný tlak na výkon může být prospěšný, pokud je kombinován s postupným budováním dovedností. To může zahrnovat:
domlouvání schůzek u lékaře
nakupování a vaření
domácí práce
organizování dovolených
Je důležité být nápomocný, ale zároveň odolávat nutkání zasáhnout a řešit věci za ně.
Čemu se vyhnout?
Nadměrný tlak na výkon
Nereálná očekávání
Izolace
Toxická komunikace
Věty jako:
„Jsi k ničemu“
„Jsem k ničemu jako rodič“
„Nic nedokážeš“
„Když jsem byl v tvém věku...“
„Podívej se na X/Y...“
podkopávají sebevědomí a místo motivace vyvolávají pocity méněcennosti.
Základem psychické odolnosti je bezpečný vztah
Budování odolnosti u adolescentů není jednorázová záležitost, ale dlouhodobý proces. Vyžaduje trpělivost, autentičnost a ochotu nechat je růst – i přes chyby a neúspěchy. Nejdůležitější je vytvořit bezpečný vztah založený na důvěře, lásce a přijetí.
A nezapomeňte – pouze spokojený a naplněný rodič může vytvořit stabilní ostrov klidu a lásky, který děti všech věkových kategorií tak zoufale potřebují. Začněte tedy u sebe.
Mgr. Andrej Naščák

Podobně zaměřené články od jiných terapeutů

Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Rozdíl mezi únavou a vyhořením aneb kdy už nestačí si odpočinout
O syndromu vyhoření se dnes hodně mluví i píše. Přesto může být těžké poznat, kdy se nás skutečně týká. Jsem jen hodně unavený/á? Nebo už moje vyčerpání naznačuje, že se blížím vyhoření? A kdy je na místě vyhledat odbornou pomoc?

Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
První varovné signály vyhoření, které většina lidí přehlíží
Lucie ráno otevřela notebook, nebo se o to alespoň pokusila. Tělo odmítlo pokračovat. Ještě před měsícem přitom říkala, že je „jen unavená“. I takto může začít to, čemu říkáme vyhoření, anglicky “burnout” – stav, kdy jsme tak vyčerpaní, že nás to paralyzuje, aniž bychom fyzicky těžce pracovali.

Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Mýty o vyhoření: Proč není známkou slabosti
Vyhoření, odborně nazývané syndrom vyhoření (burnout), je stále častěji skloňovaným pojmem. I přesto, že o něm mluvíme stále více, existuje kolem vyhoření řada mýtů a nedorozumění. Často se stává, že těmto tvrzením uvěříme, zvnitřníme si je, protože jsme například od rodičů slýchávali něco podobného, a i to už může být cesta k tomu vyhořet. Jedním z největších klamů je tvrzení, že je vyhoření známkou slabosti.

Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Proč často vyhoří lidé, které práce baví?
„Mě ta práce vlastně pořád baví. Jen už na ni nemám sílu.“ Věta, kterou slýcháme překvapivě často právě od lidí, kteří svou práci dělají s nadšením, smyslem a vnitřním zaujetím. Vyhoření si obvykle spojujeme s přetlakem, špatným vedením nebo nudou. Jenže realita je paradoxnější: velmi často vyhoří právě ti, kterým na práci opravdu záleží.

Sebedůvěra
Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Jak vyhoření souvisí s perfekcionismem?
Je jen málo věcí, které jsou v životě tak vyčerpávající, jako je vyhoření. Vyhoření přitom patří mezi nejčastější potíže mentálního zdraví v moderní době. Výzkumy ukazují, že se v USA aspoň občas s vyhořením potýká až 76 % zaměstnanců a v Česku se toto číslo pohybuje kolem 40 %.

O terapii
Sebedůvěra
Duševní zdraví a seberozvoj
4.2.2026
Jak terapie pomáhá rozvíjet psychickou odolnost?
Psychická odolnost (resilience) představuje schopnost čelit nepříznivým okolnostem, zvládat těžkosti a poučit se z nich tak, aby nás v konečném důsledku posílily. Je to určitý způsob nastavení mysli, který nám pomáhá nezůstávat dlouho „na dně“, ale aktivně hledat cesty, jak se vyrovnat s náročnými situacemi. Jednou z možností, jak podpořit rozvoj psychické odolnosti, je terapie.