Terapie jako součást psychohygieny: Jak může zvýšit kvalitu vašeho života?

Duševní zdraví a seberozvoj3.8.2024

Psychohygiena je nauka o tom, jak si chránit a upevňovat duševní zdraví a jak zvyšovat naši odolnost[1]  vůči nejrůznějším škodlivým vlivům. Metody psychohygieny jsou různorodé a mohou zahrnovat například pravidelnou meditaci, cvičení mindfulness, kvalitní spánek, vyváženou stravu, čas strávený v přírodě, ale také efektivní techniky řešení stresu, se kterými se seznámíte během terapie.

Terapie jako součást psychohygieny: Jak může zvýšit kvalitu vašeho života?

Dnešní doba volá po zvýšené péči o duševní zdraví

V současnosti řada z nás pociťuje velký tlak spojený s tím, co od nás očekává a vyžaduje společnost. Jsme touto neviditelnou silou tlačeni například do toho, abychom se neustále prosazovali, měli co nejzdravější sebevědomí, žili skvělé životy, byli bezchybnými rodiči a abychom překonávali těžkosti s úsměvem na rtech.

Tyto kolikrát nereálné požadavky ale není možné zvládat dlouhodobě. Je přirozené, že se začínají dostavovat pocity smutku nebo vzteku a my se necítíme zcela komfortně, když to situace vyžaduje. Je ale třeba si uvědomit, že je mnohem důležitější žít reálný život.   K tomu nám může pomoci právě kvalitní psychohygiena. Někdo si pod tímto pojmem představí relaxaci, ať už sportem, koníčkem nebo řádným odpočinkem, jiný zase za způsob, jak dosáhnout psychické pohody, považuje sdílení s přáteli nebo trávení času ve společnosti.

Terapie vám umožní najít si čas na sebe a pracovat na své psychice

Vzhledem k narůstajícím požadavkům společnosti kolikrát není v našich silách vytvořit si adekvátní copingové strategie, což je racionální a vědomý způsob vyrovnání se s úzkostí, zdrojem úzkosti, změnou, eliminací negativních emocí či přehodnocením situace. Jinými slovy se jedná o strategie, které pomáhají odolávat stresu nebo ho překonávat. Může být proto vhodné zařadit do svého kalendáře i návštěvy terapeuta, kde je prostor k tomu, abyste se na sebe podívali s větším nadhledem a měli možnost uvědomit si příčiny vašeho myšlení a chování a měli také čas se zastavit.

Rozhodnutí pro terapii si zaslouží obdiv

Rozhodnout se pro terapii nemusí být vždy jednoduché. Mohou nám ho stěžovat naše podvědomé myšlenkové vzorce, které máme od svých rodičů nebo blízkých lidí, ale v rozhodnutí nám může bránit třeba i obecně názor společnosti. Mnozí lidí stále na terapii nahlížejí jako na něco zbytečného, případě mají v hlavě nastavené, že je terapie pouze pro lidi, kteří jsou slabí nebo trpí poruchami osobnosti.

Přihlásit se na terapii představuje velmi odvážný krok. Mnohdy není vůbec lehké se k terapii odhodlat, zvednout telefon nebo napsat email a domluvit si první sezení. Neméně odvážné je dojít na sezení a mluvit na něm o sobě tak, jak jste o sobě nikdy dříve nemluvili. Práce na sobě vyžaduje mnoho trpělivosti a odhodlání a může být bolestná. Nicméně pokud je jste motivovaní ke změně, terapeut a jeho styl terapie vám sedne a pracujete na změně adekvátně dlouho, dostaví se žádoucí výsledek.

Kdy navštívit terapeuta?

Návštěva terapeuta bývá obzvláště přínosná v době, kdy subjektivně vnímáte, že něco nezvládáte nebo čelíte zdánlivě nepřekonatelné překážce. Problém se může týkat například sebevědomí, zvládání stresu, konfliktu s ostatními lidmi nebo s partnerem, případně výskytu úzkostných nebo depresivních stavů. Terapie může sloužit také jako prevence rozvoje vážnějších duševních potíží v době, kdy už je prožíváte.

Pro docházení na terapie se samozřejmě můžete rozhodnout i tehdy, kdy není vaším cílem něco vyřešit, ale chcete získat jiný úhel pohledu na svou situaci. Ne vždy jsou totiž rady našich blízkých a přátel dostačující, protože nejsou a také nemohou být v pozici nezávislého odborníka, ale stojí v roli člověka, který vás zná a má k vám citovou vazbu. Terapeut je odborník, který prošel odborným výcvikem a který může poskytnout objektivní zpětnou vazbu nebo může pokládat správné otázky, díky kterým klient přijde na řešení své situace.

Tyto situace se mohou týkat:

  • vztahů s lidmi i vztahu k sobě samému,

  • vztahu k práci, motivaci nebo studiu,

  • vztahu k volnému času, koníčkům,

  • vztahu k emocím, chování, vlastního myšlení nebo myšlení ostatních lidí.

V rámci terapie tedy můžete:

  • zjistit příčinu svého myšlení nebo chování,

  • zjistit nové poznatky o sobě nebo svých vztazích,

  • získat náhled na sebe sama,

  • uvědomit si své emoce a pocity v konkrétních situacích,

  • získat nové strategie, jak situaci zvládnout,

  • získat nové vzorce myšlení a chování,

  • rozvíjet sebevědomí.

Už jen samotné rozhodnutí pro terapii představuje obrovský krok k dosažení pozitivních změn v našem životě. Díky terapii nemusíte zůstat na jednom místě, ale můžete se v životě neustále posouvat vpřed a postupně pociťovat změny, které přispívají ke kvalitnějšímu životu.

Mgr. Ivana Bařinková

Specializace:

truchlení, smrt

seberozvoj

existenciální problémy

sebevědomí

úzkosti

deprese

vztahy

stres

syndrom vyhoření

emoční problémy, vztek

zdravotní problémy

závislost

Další články autora

Jaký je život se sociální fobií: příznaky a rady jak ji zvládat

Úzkosti

25.3.2024

Jaký je život se sociální fobií: příznaky a rady jak ji zvládat

Při sociální fobii se necítíte dobře ve společnosti dalších lidí. Cítíte trému, máte strach, že při komunikaci s ostatními budete koktat, červenat se nebo se potit. Sociální fobie má tendenci se „rozpínat“ a zasahovat do vašeho života v nejrůznějších oblastech. Dobrou zprávou je, že nad ní můžete zvítězit. Zjistěte jak.

Podobně zaměřené články od jiných terapeutů

Rozdíl mezi únavou a vyhořením aneb kdy už nestačí si odpočinout

Stres

Duševní zdraví a seberozvoj

1.3.2026

Rozdíl mezi únavou a vyhořením aneb kdy už nestačí si odpočinout

O syndromu vyhoření se dnes hodně mluví i píše. Přesto může být těžké poznat, kdy se nás skutečně týká. Jsem jen hodně unavený/á? Nebo už moje vyčerpání naznačuje, že se blížím vyhoření? A kdy je na místě vyhledat odbornou pomoc?

První varovné signály vyhoření, které většina lidí přehlíží

Stres

Duševní zdraví a seberozvoj

1.3.2026

První varovné signály vyhoření, které většina lidí přehlíží

Lucie ráno otevřela notebook, nebo se o to alespoň pokusila. Tělo odmítlo pokračovat. Ještě před měsícem přitom říkala, že je „jen unavená“. I takto může začít to, čemu říkáme vyhoření, anglicky “burnout” – stav, kdy jsme tak vyčerpaní, že nás to paralyzuje, aniž bychom fyzicky těžce pracovali.

Mýty o vyhoření: Proč není známkou slabosti

Stres

Duševní zdraví a seberozvoj

1.3.2026

Mýty o vyhoření: Proč není známkou slabosti

Vyhoření, odborně nazývané syndrom vyhoření (burnout), je stále častěji skloňovaným pojmem. I přesto, že o něm mluvíme stále více, existuje kolem vyhoření řada mýtů a nedorozumění. Často se stává, že těmto tvrzením uvěříme, zvnitřníme si je, protože jsme například od rodičů slýchávali něco podobného, a i to už může být cesta k tomu vyhořet. Jedním z největších klamů je tvrzení, že je vyhoření známkou slabosti.

Proč často vyhoří lidé, které práce baví?

Stres

Duševní zdraví a seberozvoj

1.3.2026

Proč často vyhoří lidé, které práce baví?

„Mě ta práce vlastně pořád baví. Jen už na ni nemám sílu.“ Věta, kterou slýcháme překvapivě často právě od lidí, kteří svou práci dělají s nadšením, smyslem a vnitřním zaujetím. Vyhoření si obvykle spojujeme s přetlakem, špatným vedením nebo nudou. Jenže realita je paradoxnější: velmi často vyhoří právě ti, kterým na práci opravdu záleží.

Jak vyhoření souvisí s perfekcionismem?

Sebedůvěra

Stres

Duševní zdraví a seberozvoj

1.3.2026

Jak vyhoření souvisí s perfekcionismem?

Je jen málo věcí, které jsou v životě tak vyčerpávající, jako je vyhoření. Vyhoření přitom patří mezi nejčastější potíže mentálního zdraví v moderní době. Výzkumy ukazují, že se v USA aspoň občas s vyhořením potýká až 76 % zaměstnanců a v Česku se toto číslo pohybuje kolem 40 %.

Jak pěstovat odolnost dospívajících bez tlaku na výkon

Sebedůvěra

Rodičovství

Duševní zdraví a seberozvoj

5.2.2026

Jak pěstovat odolnost dospívajících bez tlaku na výkon

Dospívání je období plné emocí, nejistoty a vnitřních bouří – pro děti i pro rodiče. Z maličkostí se stávají krize, běžné situace vyvolávají silné reakce a my často tápeme, jak správně reagovat. Chceme své děti chránit a pomáhat jim, ale někdy tím nechtěně oslabujeme jejich schopnost zvládat život. Právě proto je dnes jedním z nejdůležitějších rodičovských úkolů rozvíjet u dětí a dospívajících psychickou odolnost.