Mám pocit, že nejsem dobrá matka aneb co všechno zkresluje názory na mateřství?

Představy vs. střet s realitou

Pokud chce mít žena děti, nejednou ji její představivost zavede do fantazií o tom, jaká bude maminka. Tyto představy do určité míry formují média a sociální sítě, které ukazují, jak jsou první dny s novorozeňátkem plné neskutečné lásky a štěstí. Maminky se cítí naplněné. Mnohem méně se ale mluví o tom, že takto to vždycky být nemusí.

Jakmile se miminko narodí, objeví se na světě nový člověk a žena má za úkol se o něj postarat. Vzhledem k tomu, jak její představu o mateřství formovala během těhotenství média, ví, že by měla cítit štěstí. Jenže na druhou stranu má doma úplně cizího člověka, kterého teprve začíná poznávat.

Z počátku se takový vztah může zdát prázdný. Dokonce v něm mohou převažovat i:

• negativní pocity,

• chuť odejít,

• vzít vše zpátky.

Mamince pak můžou hlavou běžet otázky typu: „To je ono? To je mateřství, po kterém jsem celou dobu tak toužila? Co jsem to za člověka, když ke svému dítěti necítím tu neuvěřitelnou lásku?“

Mateřství je o překonávání nejrůznějších milníků

Malá miminka často pláčou, ale protože je zatím dost neznáte, neumíte najít způsob, jak jim pomoci. Nedokážete odhadnout, co je trápí a co na ně může fungovat. Možná vás napadne: „Proč pořád brečí? Já už jsem několik nocí nespala a ať dělám, co dělám, miminko je pořád nespokojené.“

Kromě pláče novopečené maminky často řeší problémy s kojením, kdy miminko jí hodně, nebo naopak málo. Objevují se separační úzkosti, špatný spánek a spousta milníků ve vývoji, které by miminko mělo zvládnout v určitém termínu. Ne příliš brzo, ale ani příliš pozdě. Jde například o:

• přetáčení,

• lezení,

• sezení,

• chození,

• mluvení atd.

Jakmile tyto výzvy rodiče překonají, objeví se další. Třeba v podobě záchvatů vzteku. Každé období s sebou přináší nejrůznější situace, se kterými se rodiče musí naučit žít a vyrovnat se s nimi. Pomoci vám v tom může třeba párová či individuální terapie.

Pomoc v mateřství dříve a dnes

V dřívějších dobách se předávaly zkušenosti v péči o děti z generace na generaci. Po porodu pomáhaly babičky a tetičky. Každá měla svůj „ověřený“ postup a pro novopečenou maminku bylo přirozené tyto postupy přijmout a převzít – získat tím jistotu, podporu a nebýt na to sama. 

Jak se přístup k mateřství formuje dnes? V dnešních dobách jsou k dispozici ještě jiné zdroje informací, které se upřednostňují: internet, knihy o mateřství. Maminky se o rady častěji obrací na kamarádky než na rodinu.

Příklad z praxe: názory na výchovu dřívější a současné generace

Jednou se na mě obrátila babička, která cítila velké odmítnutí ze strany své dcery. Veškeré rady, postupy, vše, co kdysi pro děti dělala, se matka své dceři snažila předat. Také měla plnou půdu věcí po dětech – postýlku, boty, chodítka, jízdní kola… Dcera ale vše odmítala a na všechno měla jiný názor: dítě spalo v posteli, chodítko nepoužívala atd. Matka (v současné situaci už babička) si připadala odmítnutá. Jako by jí tím dcera říkala, že dělala vše špatně.

Na terapii jsme se bavily o pocitech selhání a odmítnutí. Babička si nakonec sama došla k tomu, že to dcera nejspíš nemyslí špatně vůči její osobě, že jde jen o samotný vztah jí a jejího dítěte. Babička přestala nabízet rady a věci a více dceru poslouchala. Začala se s ní radit o tom, co může a nemůže koupit.

Jednou babička přišla na terapii úplně nadšená, protože odmítající dceři mohla konečně něčím přispět. Takhle nadšenou jsem klientku ještě neviděla. Následně klientka terapii ukončila. Prý si toho nese hodně z dětství a v jejím věku se bojí jít víc do hloubky, znejišťuje jí to. Ale kdyby něco, prý se ozve. Občas pošle na WhatsApp fotky s vnukem a s tím, co mu pořídila, a vypadá šťastně.

Příklad z praxe: maminčino trauma z dětství, které se promítá do výchovy jejího dítěte

Jedna klientka řešila, že její rodiče, u kterých trávila mnoho času, mají problém se vztekem její dcerky (jejich vnučky). „Ty už jsi v tomhle věku uměla poslouchat. Tolik ses nevztekala, vždyť je to hrozný! Měla bys jí to zarazit, bez toho se to nenaučí. Myslíme to s tebou dobře.“

Klientka věděla, že dětské emoce jsou důležité, a proto je nechtěla u své dcery potlačovat. Čekala však další miminko a projevy dcery ji někdy opravdu vyčerpávaly. A tak občas o svém rozhodnutí nepotlačovat dceřiny emoce pochybovala.

Jindy ji bolela slova prarodičů k jejich vnučce: „Vůbec nejsi hezká holčička, když brečíš! Nikdo tě nebude mít rád.“ Klientka si postupně uvědomovala, že toto téma je pro ni o to citlivější, protože sama byla naučená být tou „hodnou holčičkou“. Nyní má velký problém s vymezením hranic.

Postupně si oplakávala, a tímto pláčem řešila své dětské trauma. Na terapii se učila, že vymezit se a mít vztek je v pořádku. Postupem času přestala k rodičům jezdit na delší časové úseky a když už tam byla, používala větu: „Tohle je mé dítě, můj problém“. Rodiče stále občas utrousí nějakou poznámku, ale situaci už taky přijali. A klientku už jejich chování tolik nebolí.

Problém: proč lidi rozdávají nevyžádané rady novopečeným rodičům?

Problém s pochybováním o tom, zda jste dobrá matka, nastává ve chvíli, kdy jsou lidé kolem vás nastavení na předávání rad, ale přitom nehledí na vaše momentální potřeby a nastavení.

Novopečenou maminku to pak může znejistit, zahltit nebo jí to otevřít staré rány z dětství. Dávání rad je ale pro starší generaci přirozené – pro ně to byl jediný zdroj informací. I dřívější generace se snažily pečovat o své děti co nejlépe. To, že chce jejich dcera či vnučka k výchově přistupovat jinak, a tak odmítá postupy, které si starší generace léta osvojovaly a žily s nimi, může být znejišťující, či dokonce urážející. Vzniká pak prostředí plné nedorozumění, ve kterém nebývá dobře žádné ze stran.

Jak být klidná a dobrá matka? Zeptám se na internetu

Dalším zdrojem informací o tom, jak přistupovat k mateřství a k výchově, je internet. Během prvního roku života prvního dítěte prý žena „vygooglí“ několik tisíc otázek a na všechny najde odpovědi.

Internet je plný odpovědí a článků s radami, jak postupovat snad ve všech životních situacích. Bohužel ne všechny odpovědi píšou odborníci, a i když je odborníci píšou, rady jsou často protichůdné.

Příklad dotazu: „Co dělat, když miminko pláče?“ Na internetu můžete najít tyto odpovědi:

• Zvyšte intervaly kojení na 3 hodiny.

• Kojte dle potřeby a noste miminko stále v šátku.

• Masírujte bříško a dávejte odříhnout.

• Nedávejte odříhnout a nechte miminko ležet.

• Omezte příjem mléčných výrobků.

• Vynechejte ze svojí stravy kynuté pečivo, jablka, hrušky, hroznové víno, tučné maso, kořeněné jídlo, rajčata, zelí a jinou nadýmavou zeleninu, čokoládu a jiné cukrovinky.

Když si maminka přečte všechny tyto rady, najde mnoho postupů, co dělat, ale v nejistotě jí to zřejmě příliš nepomůže. Zkoušení mnoha různých postupů v ní naopak může vyvolat pocity marnosti a podpořit pocit vyčerpání.

Maminky na sociálních sítích jsou vždy spokojené. Poradí mi jak na to

Na sociálních sítích se každý den objevují fotky spokojených maminek a miminek, které snad žádné problémy neřeší. A pokud problém mají, podívají se na něj s humorem, napíšou či natočí o tom vtipný příspěvek a vždy si ví rady. Mateřství u nich vypadá tak krásně a jednoduše.

Jak je to možné? Podle mého názoru jde o pokus zmírnit vlastní nejistotu a vlastní negativní prožívání. Možná si maminky chtějí ukládat vzpomínky, ke kterým se mohou vracet. Třeba chtějí v budoucnu čerpat energii z komentářů s uznáním, které k příspěvku obdržely: „To je skvělé, jak to zvládáš!“

Příklad z praxe: sociální sítě ukazují jen to „dobré“

Jednou se mi svěřila klientka v online terapii: „To jsem opravdu tak neschopná, že si nedokážu mateřství užívat? Od mamky stále slyším: užívej si to, dokud je malá, to je to nejhezčí. Ale jak si to mám užívat, když stále pláče, já jsem vyčerpaná a neschopná? A přitom mé kamarádky na Facebooku mají tolik krásných vzpomínek. Píšou, jak jsou šťastné a že je nic lepšího v životě nepotkalo. Ale já si říkám, že jestli je tohle to nejhezčí, tak jsem asi udělala obrovskou chybu.“

Klientce nešla přijmout skutečnost, že je mateřství v některých obdobích častěji těžké než krásné. Měla pocit, že je to její vina a neustálým obviňováním se stres ještě zvyšoval. Postupně jsme pracovaly na tom, jak přijmout těžké situace a jak umět pojmenovat i ty nejhorší pocity, které si nedovolovala mít. O negativních pocitech a představách, že byste někdy nejraději třeba miminko odevzdaly do babyboxu, se totiž ve společnosti nemluví. Spíše se „protlačuje“ trend, že to nejlepší, co může ženu v životě potkat, je mateřství.

Tím, že jsme se podívaly na tuto temnou stránku situace, přestaly mít negativní emoce nad klientkou moc a ona začala vidět i ty světlé, krásné chvilky. Jakmile začala být víc vnitřně v pohodě, začalo se uklidňovat i miminko. Teď má její dítko 3 roky a klientka řeší zase jiné situace. Myslím si, že s přijmutím negativního už problém nemá, a tak jí to ani tolik vnitřně netrápí.

Mateřství ovlivněné sociální bublinou

Další z faktorů, který ženy v mateřství zásadně ovlivňuje, je jejich sociální bublina. Každá žena, která si není svým přístupem k mateřství a výchově jistá, hledá vzor. Tedy někoho, jehož chování a vztah k dětem se jí líbí a od koho může čerpat. Pokud tuto roli nevykrývá rodina, obrátí se na kamarádky.

Pokud bude mít žena ve svém okolí ženy, které upřednostňují osobní prostor a rozvoj, je pravděpodobnější, že pro ni bude v pořádku dávat dítě více na hlídání. Již v nižším věku využije tzv. dětské skupiny a bude uvažovat o dřívějším návratu do práce. Naopak pokud se bude přátelit s ženami, které jsou zvyklé uspokojovat u dětí především potřebu kontaktu, nosit je v nosítku, spát s nimi v posteli, je pravděpodobnější, že se bude i ona sama ubírat tímto směrem. 

Hledat totiž v životě správné postupy a řešení a dělat pro své dítě to nejlepší, je snad tou největší přirozeností mateřství.

V mateřství je dobré si uvědomit, že to, co vyhovuje někomu jinému, nemusí vyhovovat vám a vašemu dítěti. Nebo naopak – to, že rada pochází od někoho, jehož přístup k dítěti zcela nesdílíte, neznamená, že by pro vás nemohla být prospěšná. Hledání vlastní cesty k lásce a péči o dítě, je velký úkol. Je dobré se naladit na vlastní potřeby. To vám umožní otevřít se vnímání potřeb dítěte a v tom je vlastně kouzlo šestého smyslu matek.

Kvůli nejistotě v mateřství můžete mít tendenci porovnávat se s jinými matkami a hodnotit jejich přístup:

• Dala dítě do jeslí ve 2 letech, to bych nikdy neudělala!

• Spí s dětmi v posteli a manžel musí spát na gauči. Chudák.

Je dobré si uvědomit, že každá žena a každé dítě jsou jiné. To, že někomu funguje něco jiného, vás přece nijak neohrožuje. Důležité je vědět, jak to chcete vy, jaký vztah chcete mít se sebou, se svým dítětem, se svým partnerem. A na ničem jiném nezáleží.

Nejistota v mateřství je přirozená

S nejistotou v mateřství se potýká snad každý, nebo alespoň všichni ti, kteří nedokážou najít správné řešení situací na první pokus. A upřímně, o tom že by se to někomu hned povedlo, jsem ještě neslyšela. A když už máte pocit, že jste našli správné řešení, přijdou nové situace, které si žádají nový přístup a jiná řešení. 

Takže není cesty ven? Možná je. Zkrátka přijměte to, že nejistota je součástí mateřství a je naprosto v pořádku, když něco nevíte. Smiřte se s tím, že se někdy cítíte zoufalé, smutné a že vás někdy všichni a všechno kolem štvou.

Mateřství je zdrojem neuvěřitelného množství emocí, krásných i těch horších a často je to hodně náročné. A málokdo zvládne být na tyhle emoce sám, přijmout je a zpracovat. Někdy se ztrácíte v tom, že se rozdáváte pro všechno okolo a nezbývá na vás. Jindy vám to připadá takové celé neurčité, až to ve vás vyvolává zoufalství.  Někdo má to štěstí, že má chápající maminku nebo kamarádku. Ale někdy ani to nestačí a pocity, že je něco špatně, se vrací. A při každé téhle nejistotě je fajn vyhledat terapii a podívat se na to ve společnosti někoho, kdo nedovolí, aby vás negativní emoce pohltily.