Jak s dětmi mluvit o těžkých tématech?

Pečující osoby a lidé, kteří s dětmi tráví čas, mají často pocit, že některé informace by k dětem vůbec neměly dojít. Můžeme slyšet věty jako: „Na to je ještě moc malý“ nebo „O tom se s dětmi nemluví“. Důvodem často bývá obava, že to dítě přetíží a poznamená. Případně strach z vlastní nejistoty, tedy z toho, jak dítě zareaguje a zda takovou reakci zvládneme.

Děti jsou však od malička schopné vnímat, chápat a vyrovnávat se s náročnými věcmi – svým vlastním způsobem. Otevřený rozhovor jim pomáhá učit se zvládat těžké životní situace. Pokud s nimi o těchto věcech mluvíme, dáváme jim najevo, že se na nás mohou spolehnout. Tím zároveň budujeme jejich odolnost neboli resilienci.

Jaké jsou rizika, pokud si těžká témata necháme pro sebe?

Z nevyřčených těžkých témat, plyne řada rizik:

• Ztráta důvěry: Dítě často něco zaslechne jinde. Pokud se dozví pravdu odjinud, může to vnímat jako zradu nebo lež.

• Nejistota a úzkost: Děti citlivě vnímají, že „se něco děje“. Když to ale neumí pojmenovat, mohou prožívat strach a vnitřní nejistotu.

• Pocity viny: Pokud dítě neví, co se děje, snadno si situaci vysvětlí tak, že ji samo způsobilo.

• Závažnější psychické potíže: Nepojmenované emoce mohou přerůst v úzkosti, deprese, problémy v chování, sebepoškozování nebo dokonce sebevražedné myšlenky

Jak s dětmi mluvit o těžkých tématech?

• Vždy je dobré, pokud s dítětem mluví někdo blízký, koho dobře zná a cítí se s ním bezpečně, ideálně rodič.

• Dejte si dostatek času. Dítě může mít otázky, potřebovat dovysvětlení nebo může zažít silné emoce, které bude potřeba ošetřit.

• Vytvořte klidné prostředí s minimem rušivých podnětů. Pomoci může i drobnost jako oblíbené jídlo nebo pití.

• Promyslete si předem, co a jak chcete říct. Klidně si to napište.

• Opečujte se – najezte se, projděte se, zacvičte si. Dopřejte si cokoli, co vám pomůže se zklidnit.

• Buďte připraveni na silné emoce – smutek, vztek, stud. Nezlehčujte je. Uznání emocí dítěti pomáhá: „Vidím, že jsi smutný, je to opravdu těžké.“ nebo „Rozumím, že tě to rozčílilo.“

• Dítě může na první pohled reagovat „bez emocí“ nebo mlčet – to neznamená, že mu na věci nezáleží. Možná ještě nerozumí všemu, co se děje nebo není připraveno emoce sdílet

• Nelžete. Neslibujte nic, co nemůžete dodržet. Například: „Maminka se určitě uzdraví“ může být uklidňující, ale pokud se to nestane, dítě ztratí důvěru.

• Je v pořádku, že se dítě bude cítit tak, jak se cítí. Těžká událost přináší těžké emoce.

• Povzbuzujte dítě, že za vámi může kdykoli přijít: „Kdykoli budeš chtít, přijď za mnou. Jsem tady.“

• Je možné, že se k tématu budete muset vracet opakovaně – to je naprosto v pořádku.

Jak mluvit s dětmi přiměřeně věku

To, jak budete těžká témata dětem prezentovat, by mělo odpovídat jejich věku:

Batolata a předškoláci

• Čím menší dítě, tím méně detailů. Nepopisujeme průběh nemoci, neukazujeme nevhodné obrázky.

• Vyhněte se zbytečnému negativismu a katastrofickým scénářům.

• Děti v tomto věku rozumí základním emocím – radost, smutek, strach, vztek. Používejte jednoduchý jazyk a konkrétní příklady.

Příklad:  „Babička byla moc nemocná a umřela. Už se s ní nepotkáme. Jsem z toho moc smutná.“  „Tatínek a já spolu teď nebudeme bydlet, ale oba tě máme moc rádi.“

Mladší školáci

• Rozumí složitějším emocím, ale mohou je těžko zpracovávat.

• Můžeme jít více do detailů, ale stále citlivě.

Příklad:  „Smrt znamená, že už někdo nežije. Pamatuješ, jak nám umřel křeček? Je to stejné. Všechno živé jednou umře.“  „S tatínkem jsme se rozhodli, že už nebudeme manželé. Pořád tě máme oba moc rádi, ale už spolu nebudeme bydlet. Přesto se o tebe budeme oba dál starat.“

Starší školáci

• Rozumí složitým emocím, příčinám a následkům. Mají zkušenosti z vrstevnického prostředí, filmů, internetu.

• Můžeme mluvit otevřeněji, používat běžný jazyk, ale stále zvažovat míru detailu. Např. nerozebíráme s dítětem, že důvodem rozchodu byla nevěra.

TIP: Zejména u mladších dětí může pomoci použít knihy nebo filmy, které podobné situace zpracovávají. Např. O smrti smrťoucí, Máváme ti, dědo, Jsem Vincent a nebojím se a další. Po přečtení si můžete společně o příběhu povídat.

Mluvit s dětmi o těžkých tématech není snadné, zároveň díky tomu ale děti učíme orientovat se ve světě, budovat důvěru, odolnost a zdravé emoční prožívání. Dítě nemusí pochopit všechno hned, ale vždy si zapamatuje, že jste tu pro něj byli – upřímní, vnímaví a laskaví. Těžké chvíle se tak mohou stát základem pro dobré zvládání náročností v budoucnu.