Jak poznat panickou ataku, jak probíhá a jak ji ovládnout?
Sucho v ústech, pocení, nepříjemné svírání a bodání na hrudi. Příznaky, které připomínají infarkt, však odpovídají také panické atace. Jak se zachovat, když vám doktor řekne, že jste zdraví, infarkt jste neprodělali a měli byste navštívit odborníka na duševní zdraví?

Průběh panické ataky: jak to může vypadat?
Představte si, že stojíte na zastávce, spěcháte a autobus nikde. Potřebujete vyřídit ještě několik úkolů, které hoří. V hlavě vám víří tisíc myšlenek (na nedokončenou práci, nový úkol, se kterým si nevíte rady, a doma čeká hromada povinností). Nervozita stoupá a v těle se zvyšuje napětí.
Všimnete si, že vám nějak brní prsty na rukou a začínáte se potit, i když je chladno. Máte sucho v ústech. Rozhlédnete se kolem sebe – ne, není tady horko. Lidé si hledí svého. Rozepínáte si kabát a snažíte se nadechnout. Moc to nejde. Na hrudi cítíte nepříjemné svírání a bodání, které sílí. Cítíte se, jako by vás zavalil balvan. Nadechnout se je čím dál náročnější, snažíte se dýchat rychleji a rychleji, dělají se vám mžitky před očima.
Lidé se začínají koukat, nějaká paní se nad vámi naklání, na něco se ptá, ale nerozumíte jí. Jen matně vnímáte, že někdo volá na tísňovou linku. Prožíváte obrovský strach. Ne, strach ne, to je slabé slovo. Prožíváte doslova hrůzu ze smrti. „Co se to se mnou děje? Nemůžu dýchat! Umírám? Je to můj konec? Pomůže mi někdo?“, v hlavě se vám rojí spousta otázek.
Konečně je tady pomoc, záchranáři vás naloží do sanitky, napojí na nejrůznější přístroje, mají spoustu otázek a vy nevíte, čí jste. V nemocnici je vám lépe, sice se ještě třesete a jste strašně vyčerpaní, ale už můžete dýchat. Ležíte, čekáte a přemýšlíte. „Infarkt! Jak je to možné, jsem mladý/á. Skoro jsem umřel/a!“ Přijde doktor a řekne vám, že jste naprosto v pořádku, že vám dohromady nic není a máte navštívit psychiatra. „Cože? Měla jsem infarkt, mohla jsem umřít! Nejsem přece blázen! Copak si to vymýšlím?“ Logické úvahy, které se s tímto prožitkem pojí.
Co se vlastně stalo? Právě jste prožili svou první panickou ataku. Brnění prstů, pocení, sucho v ústech… To je jen pár příkladů toho, jak se projevuje panická ataka. Nepříjemné, že?
Co je vlastně panická ataka? Masivní záchvat úzkosti
Projevy panické ataky jsou spojeny s masivním záchvatem úzkosti a strachu, které přicházejí bez konkrétní příčiny. Není možné vysledovat spouštěč záchvatu. Panická ataka je přehnaná reakce těla na nebezpečí, které reálně neexistuje.
Jak často se panická ataka objevuje a můžete se na ni připravit?
Poprvé vás záchvat panické ataky zaskočí nepřipravené. Přijde z ničeho nic, bez varování, kdykoliv a kdekoliv. Můžete ji zažít jen jednou v životě, ale také se u vás může „zastavovat“opakované.
Opakované záchvaty panické ataky s sebou přináší určitou „výhodou“. Pokud k sobě budete všímaví, naučíte se vypozorovat, kdy se dostáváte do panického módu. Záchvat už nepřijde bez varování.
Na co se můžete při pozorování zaměřit?
Kdy se vám záchvat panické ataky děje nejčastěji – po probuzení, během dne nebo večer?
Jaké jsou první příznaky panické ataky – cítíte nějaký tělesný projev, máte určitý pocit nebo vám v hlavě vytane nějaká myšlenka?
Co dělat a jak zvládnout panickou ataku?
Panická ataka má svůj začátek, průběh i konec. Obvykle trvá jen pár minut a nejpozději do půl hodiny odezní.
1. Varovné signály
Naučte se rozpoznávat signály přicházející paniky. Jedině tak s tím můžete něco dělat a ovládnout situaci. Trénujte svoji všímavost k sobě samému na úrovni:
Těla – může jít o zvyšující se napětí v těle, zaťaté pěsti, zatuhlou šíji, vnitřní třes, rozechvění, sucho v ústech, změnu v dýchání, staženou hruď.
Pocitů – třeba zaznamenáte narůstající rozladění, neurčité obavy, strach a pochybnosti, propad v náladě.
Myšlenek – možná zjistíte, že se vám myšlenky začínají rozbíhat nežádoucím směrem a zhoršuje se vaše soustředění.
Začněte včas. Jakmile zachytíte tyto signály, začněte cíleně pracovat na svém uvolnění a zklidnění. V těchto okamžicích je totiž šance na odvrácení ataky největší.
Jak zvládnout panickou ataku?
Využijte některou dýchací techniku,
změňte aktuální činnost,
protáhněte tělo několika cviky,
zatněte a povolte svaly celého těla,
jděte se projít ven, na toaletu – namočte si ruce nebo obličej do studené vody,
otevřete okno a nadechněte se čerstvého vzduchu,
napijte se.
Zkrátka, zaměřte svou pozornost a myšlenky na něco jiného, třeba si zpívejte písničku nebo zavolejte někomu blízkému.
2. Co dělat v průběhu panické ataky?
Plně rozjetá panická ataka se již bohužel zastavit nedá. Co ale můžete dělat při panické atace?
Položte se na tvrdou podložku.
Posaďte se na židli s chodidly opřenými celou plochou o zem a zády zapřenými o opěradlo.
Cíleně pracujte na zklidnění a zpomalení vašeho dechu.
Počítejte: nádech na 3, výdech na 6.
Může pomoci, když na vás v tu chvíli bude někdo hlasitě mluvit a dýchat s vámi, a to i na dálku telefonicky.
Uvolňujte svaly těla a snažte se zaměřit myšlenky jiným směrem.
Jakmile panická ataka odezní, dopřejte si dostatek času k odpočinku a načerpání sil. Záchvat vás totiž velice vyčerpá.
3. V mezidobí se pozorujte
Když nemáte záchvat panické ataky, snažte se pozorovat sami sebe v každodenních činnostech. Zapisujte si:
co u vás tlumí stres,
co u vás tlumí úzkost,
kdy se během dne cítíte uvolnění a klidní?
Jakmile zjistíte, co vám „funguje“, snažte se to opakovat a dělat pravidelně, a hlavně vědomě. Vyzkoušejte si různá dechová cvičení a meditace, cvičení, otužování, psaní deníku, sdílení s ostatními. Najděte si to, co vám vyhovuje. Pokud to budete pravidelně trénovat, pomůže vám to ve chvílích nejvyšší potřeby.
Zpomalte a dělejte drobná zastavení během dne. Jaká drobná zastavení mám na mysli? Třeba pauza na kávu nebo poslech hudby. Pěstujte si rituály a pravidelnost. Zkuste manuální nebo kreativní činnost. Je velmi povzbuzující mít něco hotové a vidět za sebou výsledek.
Pokud vás trápí panické ataky, vyhýbejte se alkoholu a kofeinu, protože je zhoršují. A když je to už moc těžké, a obvyklé strategie nefungují, vyzkoušejte terapii, případně podpůrnou medikaci po domluvě s lékařem.
Hlavně k sobě buďte laskaví. Počítejte s tím, že to nepůjde samo a hned. Jednou se vám to nepovede, jindy ano. A to je v pořádku.
Mgr. Šárka Hrabovská
Specializace:
syndrom vyhoření
seberozvoj
vztahy
sebevědomí
emoční problémy, vztek
stres

Další články autora

Sebedůvěra
Duševní zdraví a seberozvoj
2.2.2026
Jak si vybudovat psychickou odolnost v době nejistoty
Možná to znáte i vy. Ráno se probouzíte a máte pocit, že svět kolem vás vypadá jinak než včera. Valí se na vás nové požadavky v práci nebo ve škole, změny v rodině nebo tlak na výkon. Stav, kdy cítíme, že nemáme věci pevně v rukou, nás dokáže rozhodit. A právě proto je užitečné umět si zachovat vnitřní stabilitu ve světě, který se rychle mění.

Emoce
Duševní zdraví a seberozvoj
7.1.2026
Deprese není depka aneb mýty o depresi a co dělat, když se depka promění v depresi
V minulém článku jsme se věnovali rozdílu mezi běžným psychickým propadem, takzvanou depkou a depresí jako skutečnou nemocí. V dnešním pokračování se blíže zaměříme na mýty a předsudky, které se s depresí stále pojí. Nabídneme také konkrétní vodítka, kdy už nejde o depku, ale o depresi, a co dělat, pokud v těchto popisech poznáte sebe nebo někoho blízkého.

Emoce
Duševní zdraví a seberozvoj
1.1.2026
Deprese není depka: Jak rozlišit krátkodobý splín od vážného stavu?
Mnozí z nás používají slovo „depka“ pro označení špatné nálady nebo špatného dne, kdy je toho na nás moc, nedaří se, jsme přetížení, bez nálady a nic se nám nechce. Taková hovorová formulace však zakrývá podstatný rozdíl mezi přechodným poklesem nálady a klinickou depresí. Pojďme se podívat na to, kdy jde o běžný návalový smutek a kdy o nemoc, která vyžaduje pozornost odborníka.

Vztahy
9.9.2025
Jak poznat, kdy na vztahu ještě pracovat a kdy je čas se rozejít?
V každém vztahu se střídají chvíle jistoty a větší stability s momenty pochybností. Na jedné straně stojí touha zachovat to, co jste spolu vybudovali, na druhé straně pocity, že to možná už nejde dál. Někdy v sobě cítíme protichůdné impulzy – lásku a odpovědnost kontrastující se zklamáním či vyčerpáním. Poznejte ve svém vztahu signály naděje na rozvoj, ale také hranice, kdy už je lepší vztah ukončit, abyste se ochránili a dali si šanci pro jiné vztahové směřování.

Vztahy
Sebedůvěra
Rodičovství
16.5.2025
Rodičovství jako nástroj seberozvoje
Rodičovství je jednou z nejintenzivnějších životních zkušeností, která přináší nejen radost a lásku, ale také výzvy, frustraci, únavu a hlubokou osobní transformaci. Pokud se na rodičovství podíváme jako na cestu seberozvoje, můžeme díky němu dosáhnout většího poznání a pochopení sebe sama a rozvíjet své schopnosti a dovednosti.

Vztahy
28.11.2024
Jak nepodlehnout stresu z biologických hodin a společenskému tlaku?
Mnoho lidí zažívá intenzivní vnitřní tlak související s tzv. biologickými hodinami, zejména pak ženy, které touží po rodině, ale ještě nenašly partnera. Tento termín často odkazuje na vědomí omezeného času, kdy je možné mít děti. Když věk stoupá a kvalitní partner není na obzoru, rostou obavy z toho, že „už je pozdě“. Tento tlak často narušuje schopnost soustředit se na jiné oblasti života. Co tedy udělat pro to, aby vás neomezoval?