Chování dětí z pohledu dětské psychologie: objevte tajemství dětské duše

Chování dětí, které ohrožuje rodiče

Každé dítě se nějak chová. Pokud jeho chování nijak výrazným způsobem nevybočuje a je pro rodiče přijatelné, většinou mu rodiče moc pozornosti nevěnují.

Jestliže se ale dítko začne chovat jinak, než to vyžaduje situace nebo než to očekávají rodiče, objeví se u rodičů určitá podrážděnost. Jak reagují na chování svého dítka? Začnou ho:

• usměrňovat,

• regulovat,

• bránit mu v jeho chování.

Říkají věty jako: Nechovej se tak. Dělej to jinak. Nedělej to. Proč takto rodiče reagují? Protože takové chování ohrožuje jejich klid  a aktivuje jejich různé potřeby (zajistit pro dítě bezpečí, mít situaci pod kontrolou apod.). Jenže příkazy obvykle nic neřeší. Někdy mohou na chvíli zafungovat, ale ono chování se u dítěte za čas opět projeví. Dítko totiž cítí silné pnutí se tak chovat.

Jak začnou reagovat rodiče? Někteří vyhrožují a trestají, jiní sahají po odměnách. Například: Když se ztišíš, pustím ti pohádku. Rodiče se těmito způsoby snaží, aby se potomek choval tak, jak by si představovali. Je to jejich přirozená reakce.

TIP: Na Terapie.cz najdete terapeuty se specializací na téma rodičovství.

Chování dětí je jen špičkou ledovce

Alena Vávrová, dětská psycholožka, přirovnává dětské chování k obrázku ledovce. Chování je totiž jen špička, která plave na hladině. Pod hladinou je ovšem mnohem větší část ledovce. Skrývají se pod ní příčiny dětského chování.

Nad hladinou tedy vidíte špičku ledovce v podobě dětského chování. Co se skrývá pod hladinou a vede k výslednému chování?

• Prožívání,

• potřeby,

• zdroje.

Pokud „šťouchnete“ do špičky ledovce, může se lehce pohnout (dítě na chvíli zareaguje na vaši žádost, aby se zklidnilo). Pokud se ale nepohne, nemá cenu vyvíjet nátlak a zbytečně se vyčerpávat. Chování dítka totiž vyvěrá z mnohem větší hloubky. A pokud se rodič hloubce nevěnuje, nedokáže chování dítěte změnit.

Jestliže se rodiče snaží chování dítěte změnit rozkazy, je to, jako by na dítě volali z druhého břehu. Rodiče na dítě vyvíjí čím dál větší tlak. Dítě to vnímá tak, že mu rodič nerozumí. Abyste pochopili podstatu chování dítěte, musíte jít do hloubky. Pod hladinu, kde pluje mnohem větší část ledovce.

Co se skrývá pod hladinou?

Pod hladinou najdete to, co dítě prožívá. Jsou tam jeho emoce, city a reakce těla.Dítě cítí například pnutí v těle. Pokud je člověk v tenzi, je agresivnější, prudší atd. Každé prožívání totiž ovlivňuje vaše chování. A právě proto musíte příčinu hledat hlouběji.

Děti ale nedokáží formulovat, co prožívají. Jsou na to ještě příliš malé. Proto je na rodičích, aby se naladili na to, co dítě prožívá. Zamyslete se nad tím, jestli se:

• něčeho nebojí,

• není naštvané,

• není mu smutno,není ve stresu a v napětí?

Věděli jste, že například vztek je až druhotná emoce? Obvykle se pod ním skrývá úzkost, strach nebo smutek, lítost, bezmoc, stud atd. A to je důvod, proč je potřeba se naladit na to, co dítě prožívá.

Jakmile se začnete zajímat o to, proč se vaše dítko chová určitým způsobem, přecházíte ze svého vzdáleného břehu na jeho břeh. Dítě začne vnímat, že se k němu přibližujete a že o něj máte zájem. To výrazně zlepšuje komunikaci mezi dítětem a rodičem i do budoucna.

Zkuste se naladit na své dítě

Pokud chcete zjistit příčinu chování svého potomka, buďte empatičtí a snažte se vnímat širší kontext jeho situace. Zamyslete se nad různými otázkami, jejichž odpovědi vás mohou dovést k podstatě věci.

• Jak se má ve škole?

• Jak mu to jde s kamarády?

• Co se děje u nás doma?

Zkuste přemýšlet nad tím, co vaše dítko prožívá. Právě prožívání jet totiž motorem a směrovačem daného chování.

Prožívání a potřeby

Prožívání úzce souvisí s potřebami, které tvoří další část ledovce. Proto je na místě se zamyslet nad tím, zda má dítě to, co skutečně potřebuje, zda je toho dostatek, nebo nedostatek, nebo zda mu něco zcela chybí. Pokud nemáte to, co potřebujete, projeví se to v emocích a chování. Snažíte se, aby byla potřeba naplněná jinak. Dětský mozek přitom ještě nemá kapacitu být empatický a vyhodnocovat racionálně, jestli je toto naplnění potřeby efektivní nebo přijatelné pro druhé.

K naplnění potřeb jsou potřeba zdroje. Například: jsem hladová, potřebuji být najezená a zdrojem k tomu je jídlo. U psychologických potřeb dospělého je někdy obtížné určit, jaké potřebujete zdroje, abyste byli spokojení. U dětí je to ještě těžší.

Jejich zdrojem potřeb je obvykle pouto. Především pouto k nejbližším osobám (kamarádům, dětem, učitelkám, rodičům). Pokud tu ale blízké osoby, které jsou zdrojem pro naplnění jejich potřeb, nejsou (například se rodiče rozvádí), hledá dítko zdroje jinde.

O zdroje je potřeba pečovat. Představte si zdroje jako zahrádku, ze které čerpáte. Pokud se o ni nebudete starat, nebudete mít z čeho čerpat. Objeví se únava, frustrace atd. Rodiče by se měli starat nejen o svoji zahrádku, ale také o zahrádky svých dětí. Rodiče by se měli starat o to, aby děti měly kamarády, koníčky, ale hlavně rodiče, kteří se jim budou věnovat.

Chcete se o dětském chování dozvědět více? Ve videu se Alena Vávrová věnuje:

• tomu, jak najít jazyk, kterému bude dítko rozumět, když s ním budete mluvit,

• jak uplatnit metaforu ledovce v praxi,

• jak komunikovat s malými dětmi, které ještě slovy nedokáží vyjádřit to, co potřebují.