Poruchy spánku: Kdy a jak může pomoci terapie
Problémy se spánkem zná téměř každý z nás. Jedna špatná noc kvůli stresu nebo změně prostředí nás sice unaví, ale většinou rychle odezní. U některých lidí se však potíže opakují tak často, že se z nespavosti stává pravidelný problém. A v tu chvíli už nejde jen o únavu. Dlouhodobý nedostatek spánku se promítá do psychiky, soustředění a celkového zdraví. Člověk je podrážděný, bez energie, hůř zvládá práci i vztahy a každý den má pocit, že funguje jen na půl.

Snižuje nespavost kvalitu vašeho života? Obraťte se na odborníka
Důležité je včas poznat, kdy už potíže stojí za řešení. Pokud se nespavost objevuje alespoň třikrát týdně, trvá déle než tři měsíce a začíná narušovat každodenní fungování, je na místě vyhledat odbornou pomoc. Typickými příznaky jsou potíže s usínáním, časté noční buzení nebo předčasné ranní probuzení, po kterém už se nedaří znovu usnout. Člověk pak vstává vyčerpaný, i když strávil v posteli dostatek času.
Za těmito potížemi stojí často psychologické příčiny. Významnou roli hraje stres, úzkost nebo deprese, ale také naučené vzorce myšlení kolem spánku. Po několika špatných nocích se objeví obava, že další noc dopadne stejně. Člověk leží v posteli, hlídá čas na budíku a nutí se usnout, jenže právě tento tlak spánek blokuje ještě víc. Postupně se tak vytvoří začarovaný kruh, ze kterého je těžké vystoupit.
Jak může psychoterapie pomoci s nespavostí?
Obzvláště v případě, že je nespavost psychického původu, může být terapie velkou pomocí. Nabízí prostor, kde se dají v klidu hledat souvislosti, které spánek narušují. Nejde jen o rady, kdy chodit do postele, ale o hlubší práci s myšlenkami, emocemi a návyky.
Terapeut pomáhá objevit, co konkrétně je zdrojem potíží, jestli je to pracovní přetížení, nevyjádřené obavy, potlačené emoce nebo třeba to, že člověk během dne neumí zpomalit. Terapie vede k tomu, aby spánek nebyl boj, ale přirozený rytmus, ke kterému se tělo postupně vrací.
Každý terapeutický přístup s tímto tématem pracuje trochu jinak. Některé směry, například kognitivně-behaviorální terapie, nabízejí konkrétní techniky, třeba práci se spánkovým deníkem, úpravu režimu nebo nácvik relaxačních technik. Jiné směry, jako například existenciální či daseinsanalytický přístup, jdou hlouběji a zkoumají vztah člověka k času, tělu, napětí a odpočinku.
Pro někoho je přínosné mít konkrétní návod, pro jiného prostor pro porozumění a nahlédnutí souvislostí. Každému sedí něco jiného, neexistuje jediný „nejlepší“ přístup. Důležité je, aby terapie odpovídala osobnosti a potřebám konkrétního člověka.
Co vše vás může „ukolébat“ ke spánku?
Součástí terapeutické práce mohou být i velmi praktické dovednosti. Klient se učí všímat si, co v něm vyvolává napětí, jak reaguje na stres a jaké má denní návyky. Postupně objevuje, že spánek nezačíná večer, ale už přes den tím, jak zachází se svým časem, kolik prostoru dává odpočinku a jak dovolí tělu i mysli zpomalit. Terapeut může klienta vést k vytváření rituálů, které spánek podporují, ale i k většímu pochopení sebe samého.
Součástí tohoto procesu jsou konkrétní tipy, které si klienti zkouší uvádět do praxe. Základem je spánková hygiena, tedy jednoduchá pravidla, která pomáhají tělu i mysli připravit se na odpočinek. Patří sem pravidelný čas usínání a vstávání, omezení kofeinu a alkoholu ve večerních hodinách, stejně jako méně sledování různých „obrazovek“ před spaním. Užitečné je také zamyslet se nad denním režimem: pravidelný pohyb venku podporuje rychlejší usínání, zatímco pozdní odpolední zdřímnutí může spánek naopak narušit.
Význam má i prostředí ložnice, měla by být chladnější, zatemněná a vyhrazená jen pro spánek, ne pro práci nebo sledování televize. Důležitou roli hrají také večerní rituály, které mozek vnímá jako signál, že se den chýlí ke konci. Může to být teplá sprcha, pohodové čtení, bylinkový čaj nebo krátké protažení. Když se tyto činnosti opakují pravidelně, tělo si vytvoří asociaci a usínání je pak snazší.
Velkou úlevu přinášejí i jednoduchá dechová nebo relaxační cvičení. Například pomalé nádechy a prodloužené výdechy pomáhají zpomalit srdeční tep a navodit klid. Postupné uvolňování svalů zase odbourává napětí, které se během dne nahromadilo. Pokud se hlava večer nedokáže zastavit, je vhodné vyzkoušet mindfulness, tedy zaměření pozornosti na přítomný okamžik. Stačí sledovat dech nebo zvuky kolem sebe a dovolit myšlenkám, aby přicházely a odcházely, místo aby se do nich člověk zacyklil.
Tip na cvičení, které zklidňuje napětí
Jedno z jednoduchých mindfulness cvičení, které můžete zkusit ještě dnes, se nazývá Dechové kotvení.
Jak na něj?
Pohodlně si lehněte nebo posaďte, zavřete oči a zaměřte pozornost na svůj dech.
Není třeba dýchat jinak než obvykle, jen si všímejte, jak se s nádechem zvedá břicho a s výdechem zase klesá.
Když se objeví myšlenky, v klidu se vraťte zpět k dechu.
Můžete si všimnout, jak se s každým nádechem a výdechem uvolňujete víc a víc.
Po několika minutách se dech zpomalí a tělo začne reagovat přirozeným uvolněním.
Toto cvičení pomáhá nejen večer před spaním, ale i kdykoli přes den, když potřebujete zklidnit napětí.
Léky samy o sobě nevyřeší příčinu nespavosti
Léky na spaní mohou být někdy dobrým pomocníkem, například v období, kdy je nespavost spojená s velkým životním stresem. Je ale důležité chápat je spíš jako krátkodobou oporu než dlouhodobé řešení. Samy o sobě neodstraní příčinu potíží a někdy mohou vytvořit závislost. Terapie má tu výhodu, že učí dovednostem, které člověku zůstávají i po vysazení léků. Díky tomu je spánek stabilnější a riziko návratu problémů menší.
Příběh z praxe: Nespavost pramenící z přetížení
Jedna z mých klientek, říkejme jí třeba Eva, docházela na terapii s tím, že několik měsíců téměř nespala. Každý večer uléhala s napětím a obavou, že zase neusne. Postupně jsme objevily, že nespavost nebyla jen problém spánku, ale těla, které dlouhodobě volalo po zastavení.
Eva žila v tempu, které jí nedovolovalo odpočívat. Pres den obstarávala práci, děti, domácnost a večer měla poprvé klid. Jenže tělo už bylo přetažené. Učila se zpomalit i přes den, vědomě dýchat, dovolit si chvilku klidu a proměnit večerní rituály. Po několika týdnech říkala, že se už nebojí jít spát, protože ví, že spánek si přijde sám, když mu vytvoří prostor.
Největší výhodou terapie je právě dlouhodobý efekt. Nejde o to, aby člověk prospal několik nocí, ale aby si znovu vybudoval důvěru v to, že spánek přijde sám. Klienti často říkají, že po terapii už se večer nebojí jít spát, protože vědí, jak se uklidnit a jak pracovat se svou myslí. Spánek se pak stává přirozenou součástí života, ne zdrojem frustrace.
Kvalitnější spánek je krokem k lepšímu životu
Spánek je základní pilíř zdraví, vedle pohybu a vyvážené stravy. Pokud dlouhodobě nefunguje, hroutí se všechno ostatní... nálada, pracovní výkon, imunita i schopnost zvládat stres. V takové chvíli stojí za to vyhledat odbornou pomoc. Terapie nabízí účinné a dlouhodobé řešení, které pomáhá nejen obnovit spánek, ale i najít větší rovnováhu v každodenním životě.
Mgr. Kristýna Hriciková Glattová
Specializace:
úzkosti
deprese
sebevědomí
stres
vztahy
syndrom vyhoření
emoční problémy, vztek
existenciální problémy
truchlení, smrt
seberozvoj

Další články autora

Emoce
Duševní zdraví a seberozvoj
4.1.2026
Co dělat, když antidepresiva při léčbě deprese nestačí?
Antidepresiva můžou být klíčovou součástí léčby deprese. Často pomůžou překlenout nejtěžší období, kdy má člověk pocit, že už sám nemá sílu vstát z postele nebo zvládat běžné povinnosti. Není ale neobvyklé, že léky samy o sobě nestačí. Deprese totiž nezasahuje jen do chemie mozku, ale i do myšlení, vztahů, spánku, životního stylu a celkové odolnosti. Mnohdy je proto nutný komplexní přístup k léčbě.

Vztahy
Rodičovství
6.8.2025
Jak nepřenést vlastní trauma na své děti
Na začátku rodičovství si mnoho z nás slibuje, že „to budeme dělat jinak“. Budeme trpělivější, otevřenější, laskavější. A pak přijde moment, kdy se v kuchyni rozlije mléko, dítě křičí a my v sobě cítíme známý tlak, a dřív než stačíme mrknout, křičíme taky. V tu chvíli nemluví jen přítomnost. Mluví i naše minulost. Má proto velký smysl zajímat se o téma přenosu traumatu. Nejde jen o to najít viníka, ale o vědomou volbu dělat něco jinak.

Vztahy
Rodičovství
6.8.2025
5 mýtů o výchově dětí: Jak na ně pohlíží nejnovější psychologické poznatky
Rodiče jsou dnes vystaveni stovkám zdrojů rad – od populárních blogů přes diskuse na sociálních sítích až po tradiční názory, které se předávají generaci po generaci. Toto informační přetížení často vyvolává pocity úzkosti, nejistoty a zbytečného stresu. Cílem tohoto článku je uvést pět nejrozšířenějších mýtů o výchově dětí, shrnout k nim výsledky současných psychologických výzkumů a nabídnout přístupy, které rodičům pomohou k větší sebejistotě a laskavosti nejen k dětem, ale i sobě.

Emoce
23.1.2025
Co je emoční inteligence a proč je důležitá?
Věděli jste, že náš úspěch v životě nezávisí pouze na intelektuální inteligenci (IQ), ale také na naší schopnosti pracovat s emocemi? Tato schopnost, známá jako emoční inteligence, je klíčová pro náš každodenní život, práci i vztahy. Umožňuje nám nejen lépe rozumět sobě, ale také efektivněji komunikovat s ostatními.

Vztahy
Duševní zdraví a seberozvoj
6.5.2024
Co jsou poruchy příjmu potravy a jak pomoci osobě, která se s nimi potýká?
Porucha příjmu potravy, která se označuje zkratkou PPP, trápí většinou ženy, ale objevit se může i u mužů. Mezi charakteristické znaky patří třeba nekontrolované přejídání, ale také zvracení, hladovění a další příznaky. Jak byste se měli zachovat, když máte podezření, že někdo z vašeho blízkého okolí trpí PPP?
Podobně zaměřené články od jiných terapeutů

Stres
30.3.2026
Když za únavou nejsou jen myšlenky: role stresu a hormonů
Existuje věta, kterou od lidí slýcháme poměrně často: „Já už fakt nemůžu.“ Neříkají ji líní lidé. Neříkají ji slabí lidé. Říkají ji ti, jejichž tělo je dlouhodobě v pohotovosti a ve stresu. Lidé, kteří se dlouhodobě přemáhají a jsou přes hranice svého těla i mysli. V tomto kontextu je důležité vědět, že za únavou nemusí stát jen myšlenky. Je za ní i biologie a hormony.

Stres
16.3.2026
Vyhoření na rodičovské dovolené, o kterém se málo mluví a málo ví
Znáte to i vy? Na konci dne si říkáte, že byste zítra dělali raději cokoliv jiného, než se zase probudili do toho stejného kolotoče vyčerpání, uspokojování potřeb dítěte a nulového ticha? Jste podráždění, smutní nebo apatičtí? Pak se vás možná týká syndrom vyhoření, který je u rodičů pečujících o malé děti poměrně běžný.

Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Rozdíl mezi únavou a vyhořením aneb kdy už nestačí si odpočinout
O syndromu vyhoření se dnes hodně mluví i píše. Přesto může být těžké poznat, kdy se nás skutečně týká. Jsem jen hodně unavený/á? Nebo už moje vyčerpání naznačuje, že se blížím vyhoření? A kdy je na místě vyhledat odbornou pomoc?

Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
První varovné signály vyhoření, které většina lidí přehlíží
Lucie ráno otevřela notebook, nebo se o to alespoň pokusila. Tělo odmítlo pokračovat. Ještě před měsícem přitom říkala, že je „jen unavená“. I takto může začít to, čemu říkáme vyhoření, anglicky “burnout” – stav, kdy jsme tak vyčerpaní, že nás to paralyzuje, aniž bychom fyzicky těžce pracovali.

Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Mýty o vyhoření: Proč není známkou slabosti
Vyhoření, odborně nazývané syndrom vyhoření (burnout), je stále častěji skloňovaným pojmem. I přesto, že o něm mluvíme stále více, existuje kolem vyhoření řada mýtů a nedorozumění. Často se stává, že těmto tvrzením uvěříme, zvnitřníme si je, protože jsme například od rodičů slýchávali něco podobného, a i to už může být cesta k tomu vyhořet. Jedním z největších klamů je tvrzení, že je vyhoření známkou slabosti.

Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Proč často vyhoří lidé, které práce baví?
„Mě ta práce vlastně pořád baví. Jen už na ni nemám sílu.“ Věta, kterou slýcháme překvapivě často právě od lidí, kteří svou práci dělají s nadšením, smyslem a vnitřním zaujetím. Vyhoření si obvykle spojujeme s přetlakem, špatným vedením nebo nudou. Jenže realita je paradoxnější: velmi často vyhoří právě ti, kterým na práci opravdu záleží.