Mezi základy asertivity patří sebedůvěra

Co je to asertivita? Umění prosadit své názory, požadavky a potřeby

Jaký je význam slova asertivita? Do češtiny bychom ho přeložili jako sebeprosazování nebo sebejisté jednání. Asertivita je důležitá komunikační dovednost, kterou se vyplatí uplatňovat nejen v zaměstnání, ale také v partnerství. Umění sebeprosazování je klíčové pro duševní zdraví člověka.

Jaké jsou základní znaky asertivity?

Asertivní člověk umí jasně definovat své požadavky, ale zároveň respektuje práva ostatních. Dokáže naslouchat, a pokud je to namístě, dokáže přistoupit na kompromis. Staví nejlepší řešení problému nad osobní vítězství.

Jak vypadá asertivní chování? Člověk:

• jasně formuluje své cíle,

• chápe pohled druhé strany na problém,

• neustupuje v podstatných věcech,

• je pružný tam, kde je to potřeba,

• umí říct: Ne,

• dokáže sdělit své oprávněné požadavky,

• dokáže vyjádřit kladné i záporné emoce,

• uvědomuje si své jednání a dokáže za něj nést odpovědnost,

• hledá řešení přijatelná pro obě strany,

• aktivně sděluje, o co se snaží nebo po čem touží.

Jaký je opak asertivity?

Opakem asertivity je pasivní nebo i agresivní jednání. Pasivní člověk nedokáže formulovat ani sdílet své požadavky.

• Příklad: Jana by šla ráda do kina se svým partnerem. Místo toho, aby svému partnerovi řekla, že chce jít do kina, ptá se oklikou. Například: „Slyšela jsem, že ve městě otevřeli nové kino.“

Pasivnímu člověku schází sebedůvěra a jistota při jednání s druhými, nedokáže se dostatečně prosadit. Často je stydlivý, přizpůsobuje se požadavkům druhých a má tendenci se často omlouvat. Ve vztahu se může stát obětí manipulace. Pokud by se člověk choval asertivně, manipulace nehrozí.

Naproti tomu agresivita je o tvrdém prosazování svých požadavků bez ohledu na ostatní. Agresivní člověk druhé často ponižuje nebo na ně nebere ohled, prosazuje sebe na úkor druhých. Chovají se tak lidé, kteří se cítí ohrožení, mají strach nebo si málo věří.

Ani agresivní, ani pasivní chování není z dlouhodobého hlediska výhodné. Ani při jednom typu tohoto chování se totiž člověk necítí dobře. Klíčem k psychickému zdraví a dlouhodobé psychické vyrovnanosti je asertivní chování.

Předností umění asertivity je sebedůvěra

Zajímá vás, jak se naučit asertivitě? Začněte sebedůvěrou. Člověk, který neumí být asertivní, má pravděpodobně malou sebedůvěru, nevěří si. Právě malá sebedůvěra se projevuje při komunikaci s ostatními. Jak ji poznáte?

• Člověk působí slabě,

• jedná buď pasivně, nebo přehnaně agresivně.

Podle chování člověka tedy můžete poznat, jak velkou má důvěru sám v sebe. Malá sebedůvěra se pak projevuje i ve vztazích. Typickým příkladem je zneužívání nebo manipulace partnera. Zneužívání ani manipulace nejsou příklady asertivního chování. Pokud k takovému jednání ve vztahu dochází, je zřejmé, že partneři nedokážou otevřeně komunikovat a sdělovat své požadavky, názory nebo potřeby.

Proč si málo věřím?

Malá sebedůvěra odráží to, že jste se nepřijali. Nepřijali jste své pocity a potřeby. Proto pro vás může být někdy těžké vyznat se sám v sobě. Někdy si člověk není jistý tím, co cítí a co potřebuje, má v sobě zmatek a není v kontaktu sám se sebou. Je si sám sobě odcizený.

Člověk někdy potlačuje své pocity a nepřiznává si je. Důvodem může být například trauma, které prožil v dětství. Možná si ho už nepamatuje, ale toto trauma mu znemožňuje naplno žít a prožívat to, co skutečně cítí.

Pokud člověk neví, co cítí, nebo neví, co chce, je nejistý. Psychologové říkají, že takový člověk není v kontaktu sám se sebou. Není v kontaktu se svými pocity a potřebami. Z dlouhodobého hlediska to znamená, že nemůže být šťastný, protože nedokáže naplno prožívat svůj život.

Proč neumím jednat asertivně?

Proč se vám asertivita nedaří v praxi? Důvodem mohou být potlačené pocity a malá sebedůvěra. Pro asertivitu v komunikaci a pro asertivní jednání je důležité to, abyste si byli jistí v tom, co cítíte a co potřebujete.

Pokud vás zajímá, jak být asertivní, tak vězte, že musíte cítit sebedůvěru a být v kontaktu sami se sebou. Nejdříve musíte přijmout sami sebe, své pocity a své potřeby. Asertivní člověk ví, co cítí a co potřebuje. Tyto potřeby pak dokáže jasně sdělit svému okolí. Neasertivní člověk své potřeby a pocity skrývá, stydí se za ně a nepřijímá je. Jeho jednání je obvykle pasivní, snadno se nechá ovlivnit nebo zmanipulovat okolím. V nejextrémnějším případě se může sám sobě zcela odcizit. Přebírá názory ostatních a čeká na potvrzení, než se odváží mluvit nebo něco z vlastní iniciativy navrhnout.

Jak najdete ztracenou sebedůvěru?

Pokud se chcete naučit asertivnímu jednání a komunikaci, musíte se nejdřív naučit přijímat sami sebe. Naučte se rozpoznat své pravé pocity a potřeby. Možná se při hledání sebedůvěry dostaví úzkost, protože ne každý člověk dokáže své pocity rozpoznat sám bez pomoci.

Obraťte se o pomoc na psychoterapeuta, který vám pomůže efektivně poznávat sebe samého v bezpečném prostředí. Psychoterapie vám pomůže v sebepoznávání, sebeléčbě i v seberozvoji. Pomůže vám změnit vztah, který sami k sobě máte, a naučí vás, abyste se měli rádi.

Můžete číst knihy o asertivitě nebo se přihlásit do kurzu asertivity, ale základ bude vždy stejný: sebepřijetí. Právě sebepřijetí je klíčem k asertivnímu jednání. Je potřeba se naučit rozpoznat své pocity a potřeby, přijmout je a být si jimi jistí. Pak si budete jistí i sami sebou.