Jak srovnání s ostatními ovlivňuje naše životy?
Říká se, že když se chce člověk ponořit do psaní, měl by nejdříve hledat inspiraci sám v sobě. Zamyslela jsem se tedy nad tím, jaké téma doprovází můj život a zároveň bude přínosem pro ostatní. Pečlivě jsem pozorovala sebe, své klienty i své blízké a došla jsem k závěru, že to, co mě i většinu ostatních lidí provází celým životem, je srovnávání se s druhými lidmi.

S ostatními se srovnáváme už od dětství
Už jako děti si uvědomujeme rozdíly – někdo má hezčí tričko, někdo delší vlasy, někdo je hubenější. Postupem času přecházíme od fyzických odlišností k psychickým a všímáme si toho, že někdo brečí často, někdo vybuchuje jako sopka a jiný bere vše s humorem. Srovnávání nás provází každým dnem a mnohdy si ani neuvědomíme, kolik času mu věnujeme.
Srovnávání může být v mnoha směrech přínosné…
V čem je to vlastně dobré stále se srovnávat? Srovnávání může přispět k zvýšení sebevědomí, víme, že jsme v něčem lepší nebo máme něco velmi žádaného. Může nám také dopomoci k zařazení se do nějaké skupiny, například skupiny elitních sportovců, špičkových vědců, nadšených trampů, veselých hudebníků atd. Srovnávání nám také umožňuje kultivovaně vybít svůj hněv, třeba tím, že se účastníme nějaké soutěže. U někoho může navíc vzbuzovat soucit s těmi, kteří jsou z nějakého důvodu méně úspěšní než jiní.
…má však i své stinné stránky
A co nám srovnávání bere? Možná určitou svobodu, často nechceme vyčnívat a toužíme se jen zařadit do nějaké skupiny. Bere nám chuť zkoušet nové věci, protože se obáváme, že v nich nebudeme dost dobří. Srovnávání se nás také může oddalovat od ostatních. Vyhýbáme se jim, protože očekáváme, že je zklameme nebo že nám budou závidět. V neposlední řadě nám může krást pocit štěstí, protože máme pocit, že nikdy nebudeme dostatečně dokonalí.
Srovnávání se je nedílnou součástí našich životů
Lidé často říkají, že by se chtěli tohoto neustálého srovnávání se zbavit. Je to ovšem v lidských silách? Je třeba přijmout, že srovnávání se mělo vždy ve společnosti své místo a bude ho mít i nadále. Je to nejspíš proto, že je v řadě věcí prospěšné. Můžeme ho vnímat jako přísnou paní učitelku, která nás vždy pokárá za chyby, nebo jako laskavou učitelku, jež poukáže na to, co už umíme, v čem jsme lepší a v čem se můžeme zlepšit.
Samozřejmě, že si i při psaní tohoto textu můžu říkat, že jiní by ho napsali lépe a že až si budu číst tento text za rok, budu se chytat za hlavu. Můžu si také říct, že je to můj první článek pro Terapie.cz a co se dělá poprvé, obvykle není to nejlepší. Tento článek také mohu brát jako první krok k mnohem vybroušenějšímu textu. Mohu si vzpomenout na to, co předcházelo tomu, že mohu vůbec takový článek napsat. Anebo si můžu představovat čtenáře, který v textu objeví něco důležitého.
Jak se naučit žít se srovnáváním se?
Vnímat srovnávání jinak, je jen jeden ze způsobů, jak žít se srovnáváním se. Další možností je ve chvíli, kdy zažíváme neklid, využít nějakou meditační techniku např. prosté pozorování dechu, procházení jednotlivých částí těla, vnímání přítomnosti všemi smysly atd. Někdo může brát srovnávání se jako běžnou součást života, které už přestal věnovat pozornost. Jiný se může srovnávat jen sám sebou. Další si může uvědomovat, že když se s někým srovnává, nemá všechny informace a vidí jen pomyslnou špičku ledovce.
Věřím, že každý z nás si hledá svou vlastní cestu, jak žít se srovnáváním se. Tento článek může přinést vodítka k jejímu nalezení. Mezi takováto pomyslná vodítka patří:
1. Stanovte si vlastní cíle
Cíle by měly být proveditelné, smysluplné, ani ne příliš obtížné, ani ne lehké.
2. Postupujte po malých krůčcích
Nechtějte mít všechno hned, tím že budete postupovat pozvolna, pravděpodobněji se vám bude dařit naplnit dílčí kroky.
3. Nenechte se odradit překážkami
Každý občas klopýtne, důležité je pokračovat dál.
4. Obklopte se lidmi, kteří vás podpoří
Pečlivě si vybírejte přátele tak, aby vám pomáhali ve vašem osobním růstu.
5. Všímejte si toho, co se vám podařilo
Oceňte se pokaždé, když se vám podaří dosáhnout dílčího kroku na vaší cestě.
6. Uvědomte si, že každý se má v čem zlepšovat
Na sociálních sítích to často vypadá, že někteří lidé vedou dokonalý život. Je to ale pouhá iluze, každý člověk vláčí na zádech batůžek se svými problémy.
7. Uvědomte si, v čem jste výjimeční
Každý člověk má něco, co může předat světu. Rozvíjejte to a dejte to na odiv ostatním.
8. Připomínejte si, čeho chcete dosáhnout
Během své cesty se vám může stát, že téměř zapomenete, co jste si přáli. Je užitečné mít po ruce něco, co vám to bude připomínat např. talisman, písničku nebo vision board.
Srovnávání se s ostatními je něčím, co se týká každého z nás. Má jak své pozitivní, tak i své stinné stránky, které mohou negativně zasahovat do našich životů. Existuje však celá řada způsobů a metod, jak ke srovnávání se přistupovat tak, aby nebylo vaším nepřítelem, ale spíše životním parťákem.
Mgr. Pavla Dvořáková
Specializace:
úzkosti
stres
emoční problémy, vztek
vztahy
seberozvoj
truchlení, smrt
sebevědomí

Další články autora

O terapii
27.12.2024
K čemu jsou v psychoterapii dobré hranice?
Hranice v psychoterapii jsou jako maják v bouři – poskytují bezpečí, jistotu a řád. Díky nim víme, kam můžeme zajít a co se stane, pokud překročíme určitou mez. Tento pocit bezpečí je klíčový i pro otevřenou a upřímnou komunikaci během terapie, zvláště při probírání obtížných témat.
Podobně zaměřené články od jiných terapeutů

Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Rozdíl mezi únavou a vyhořením aneb kdy už nestačí si odpočinout
O syndromu vyhoření se dnes hodně mluví i píše. Přesto může být těžké poznat, kdy se nás skutečně týká. Jsem jen hodně unavený/á? Nebo už moje vyčerpání naznačuje, že se blížím vyhoření? A kdy je na místě vyhledat odbornou pomoc?

Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
První varovné signály vyhoření, které většina lidí přehlíží
Lucie ráno otevřela notebook, nebo se o to alespoň pokusila. Tělo odmítlo pokračovat. Ještě před měsícem přitom říkala, že je „jen unavená“. I takto může začít to, čemu říkáme vyhoření, anglicky “burnout” – stav, kdy jsme tak vyčerpaní, že nás to paralyzuje, aniž bychom fyzicky těžce pracovali.

Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Mýty o vyhoření: Proč není známkou slabosti
Vyhoření, odborně nazývané syndrom vyhoření (burnout), je stále častěji skloňovaným pojmem. I přesto, že o něm mluvíme stále více, existuje kolem vyhoření řada mýtů a nedorozumění. Často se stává, že těmto tvrzením uvěříme, zvnitřníme si je, protože jsme například od rodičů slýchávali něco podobného, a i to už může být cesta k tomu vyhořet. Jedním z největších klamů je tvrzení, že je vyhoření známkou slabosti.

Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Proč často vyhoří lidé, které práce baví?
„Mě ta práce vlastně pořád baví. Jen už na ni nemám sílu.“ Věta, kterou slýcháme překvapivě často právě od lidí, kteří svou práci dělají s nadšením, smyslem a vnitřním zaujetím. Vyhoření si obvykle spojujeme s přetlakem, špatným vedením nebo nudou. Jenže realita je paradoxnější: velmi často vyhoří právě ti, kterým na práci opravdu záleží.

Sebedůvěra
Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Jak vyhoření souvisí s perfekcionismem?
Je jen málo věcí, které jsou v životě tak vyčerpávající, jako je vyhoření. Vyhoření přitom patří mezi nejčastější potíže mentálního zdraví v moderní době. Výzkumy ukazují, že se v USA aspoň občas s vyhořením potýká až 76 % zaměstnanců a v Česku se toto číslo pohybuje kolem 40 %.

Sebedůvěra
Rodičovství
Duševní zdraví a seberozvoj
5.2.2026
Jak pěstovat odolnost dospívajících bez tlaku na výkon
Dospívání je období plné emocí, nejistoty a vnitřních bouří – pro děti i pro rodiče. Z maličkostí se stávají krize, běžné situace vyvolávají silné reakce a my často tápeme, jak správně reagovat. Chceme své děti chránit a pomáhat jim, ale někdy tím nechtěně oslabujeme jejich schopnost zvládat život. Právě proto je dnes jedním z nejdůležitějších rodičovských úkolů rozvíjet u dětí a dospívajících psychickou odolnost.