Jak překonat těžký rozvod nebo rozchod?

Jaký vliv má na naše emoce podoba rozchodu nebo rozvodu?

Forma rozchodu či rozvodu zásadně ovlivňuje to, jak na celý vztah pohlížíme. I když prožijeme hezké období, špatný rozchod naše vzpomínky zkreslí a můžeme zatrpknout. Každá životní změna má potenciál měnit nás a naši osobnost. Největší změny se zpravidla odehrávají právě v náročných situacích. Může se stát, že po náročném rozchodu odmítáme další vztahy. Takové odmítání je obranný mechanismus před zaplavujícími pocity ztráty. Někteří se naopak slepě vrhají do nových vztahů, aby zapomněli, není to ale o nic jednodušší.

Variabilita emocí po rozchodu nebo rozvodu je široká – pocity opuštěnosti bývají doprovázeny ztrátou, existenciální samotou nebo otřeseným sebehodnocením. Je naprosto přirozené se ptát: „Proč právě já?“ Jako psychoterapeut na to nemám jasnou odpověď, ale vím, že ten, kdo zůstává v roli oběti, si štěstí jen ztěžuje. Na druhou stranu existují i lidé, kteří zvládnou vztah ukončit rozumně, ale i přesto cítí tíhu samoty. A právě s tou se každý vypořádává po svém – každý svým tempem a způsobem.

Jak vykročit na cestu k přijetí rozchodu nebo rozvodu?

Jednou z možností, jak lépe pochopit své emoce po rozchodu a udělat první krok k uzdravení, je porozumění modelu fází truchlení podle Kübler-Rossové. Tento model truchlení dělí do pěti fází (popírání, hněv, smlouvání, deprese a přijetí). Může vést k uvědomění, že jsou vaše pocity oprávněné. Že máte právo zpracovat ztrátu vlastním tempem a že je každý jednotlivý krok cestou ke smíření. Pojďme se společně na jednotlivé fáze podívat blíže.

Fáze popírání: Odehrála se mezi námi romantická pohádka nebo akční sci-fi?

V prvních dnech se můžete cítit jako v jiné realitě, nebo mít pocit, že žijete jiný život než doposud. Takové popírání je přirozenou reakcí. Přece jen se ztrátou milovaného přicházíme o kus sebe. Je pak otázkou, jakou část sebe ztrácíme. Je v pořádku tuto ztrátu hodnotit kladně nebo záporně. Tím si vytváříme pomyslnou bariéru mezi touto bolestí a námi.

Například pohádky často obsahují i složitá témata, kvůli jejich fantazijní formě je ale často nebereme vážně a říkáme si, že se nás to netýká. Stejně tak se nám může v reálném životě stát, že když přijde rozchod, máme tendenci ho popírat. Říkáme si, že přeci není normální si ubližovat navzájem. Proto pro nás bývá v úvodu jednodušší si říct, že se nic nestalo.

I když na vás může rozchod ve fázi popírání působit jako z jiného světa nebo sci-fi filmu, existují mindfulness techniky, které vás dokážou navrátit do reality, umožnit vám pojmenovat emoce, které prožíváte, a zpracovat je bezpečným způsobem. Někomu dobře poslouží psaní deníku, jiní spíše vyhledávají relaxační techniky, které je dokáží zklidnit a umožní jim napojit se na své emoce.

Fáze hněvu: Je v pořádku bouchat do polštáře

Při náročném rozchodu můžete cítit intenzitu vzteku, smutku a jiných emocí, které jste doposud neznali, a nemusíte vědět, jak s nimi naložit. Ve chvíli, kdy na nás poprvé dopadá plná tíha emocí, které si spojujeme s rozchodem, nejčastěji vyhledáme nějakou pomoc.

Nebojte se ptát lidí kolem sebe na to, jak prožívají náročné emoce, a dovolte si své emoce prožít. Myslete ale na to, že se vztek stane vaším nepřítelem ve chvíli, kdy ho začnete obracet proti sobě nebo máte touhu tomu druhému ublížit. „Když jsem pochopila, že vztek můžu prožívat i tak, abych nikomu neublížila, cítila jsem se svobodná v tom být s lidmi a čerpat z jejich přítomnosti, moje slzy přestaly být zraňující a mohla jsem vystoupit ze samoty.“

Co ve fázi hněvu pomáhá? Je velmi důležité naučit se správně dýchat, nejlépe do břicha, aby byl dech co nejvíce sytící. To vám umožní zastavit se u emoce, kterou prožíváte. Jakmile je to možné, pojmenujte to, co cítíte. I po hádce je přeci lepší se nejdříve zklidnit, než začneme hledat s protějškem vhodný kompromis. Po rozchodu je to ale jiné – hledáme kompromis jen s pocity, které způsobuje samota.

Pokud je to možné, zkuste si také pojmenovat, proč cítíte právě tyto emoce a jak souvisí s vaším příběhem. Můžete si ho také v hlavě zopakovat a opět pojmenovat své emoce – tentokrát s čistou hlavou. Následně můžete emoce sdílet i se svými blízkými v podobě, které porozumí. Je to nicméně i jeden z cílů terapeutického sezení – aby se naše emoce staly srozumitelnými pro naše blízké.

Fáze smlouvání: Výměna není změna a změna není proměna

Ve chvíli, kdy procházíme těžkým rozchodem, často máme tendenci “smlouvat”, abychom pocítili okamžitou úlevu. Řešení krize však zpravidla nemá okamžité řešení, ani nemůžeme spoléhat na někoho, kdo nás zachrání. Rozchod nás ale může vyzvat k hluboké osobní proměně, ne jen k tomu, abychom si našli jiného partnera. Změna partnera je komplexní proces, který vyžaduje čas a ustálení emocí. Pokud však místo toho zaměříme veškerou energii jen na to, jak se z krize rychle „vyprostit“, bráníme tomu, abychom skutečně vyrostli a posunuli se dál.

Když se rozcházíme proto, abychom hned naskočili do nového vztahu, nebo když nový vztah přichází hned po rozchodu, může být těžké rozpoznat, jakou změnu to skutečně přináší. Často hledáme partnera, abychom zahnali pocit samoty – nechceme být sami. Ale to neznamená, že nový vztah je automatická „náplast“. 

Nový partner přinese změny – nové situace, reakce, výzvy. Neznamená to ale, že opravdu chceme změnit sebe. Někdo je pevně zakotvený a spíše by změnil partnera, jiný vše přijme, aniž by promyslel, co mu to přinese. Ani jedno extrémní chování nevede k opravdové vnitřní proměně, kterou každý vztah umožňuje. Mnoho lidí je přesvědčeno o tom, že rozchod nebo rozvod je řešení. Já bych spíše řekla, že rozchodem a rozvodem vzniká mnoho nových výzev a komplikací, které jsou důsledkem této změny. 

Občas na chvíli pocítíme úlevu, ale pokud jsme myšlenkami stále v ukončeném vztahu, můžeme chtít vrátit to, o co jsme přišli – o blízkého člověka, intimitu, společné chvíle. Je v pořádku si hledat způsob náhrady. Někdy nás to ale nutí hledat náhražky pocitů, které známe, což může vést k tomu, že se vrátíme do nefunkčního vztahu. Je proto dobré si promyslet, co vlastně nahradit chceme a co nám to skutečně přinese. 

Fáze deprese: Ani nové zážitky mi ztrátu nevynahradí

I když se budete sebevíc snažit o náhradu, jednou stejně dospějete do bodu, že už nemůžete dále popírat emoce a začnete vnímat realitu takovou, jaká je. Nejde o depresi v klinickém významu, příznaky ale mohou být podobné. Můžete například pociťovat potřebu vyhýbat se okolí. Zatímco někteří opravdu potřebují být sami, jiní doufají, že jim někdo podá pomocnou ruku. Buďme proto všímaví k těm, kteří jsou osamoceni, a snažme se jim porozumět. 

Fáze vyrovnání: A co bude potom?

Cílem psychoterapie je kromě zmapování emocí také vytvoření nového náhledu na situaci. Jak to ale udělat, když minulost nezměníme? Stává se, že se po rozchodu objevují nepříjemné vzpomínky, které nám znepříjemňují každodenní činnosti. Zároveň se nám ale může hlavou honit myšlenka, že přece nemůžeme na druhého přestat jen tak myslet, že je přece normální truchlit. 

Minulost opravdu změnit nemůžeme, ale v psychoterapii je možné najít nový pohled na minulost tak, abychom změnili náš postoj k ní. „Proč mi o tomto nikdo neřekl? Jak snadno by se mohlo stát, že bych o jiném člověku ve stejné situaci soudil křivě! Možná bych řekl: „Přenesl se přes to, zapomněl na svou ženu.“ A přitom pravda by zněla: „Vzpomíná si jiným způsobem, protože se přes to trochu přenesl.“ (C.S. Lewis - Svědectví o zármutku). 

Nejde tedy o rezignaci, ale o to najít nové možnosti v tom, co vypadalo jako omezené. Jednou to prostě přebolí a vy můžete jít dál. 

Je třeba dodat, že se výše zmíněné fáze různě střídají a nemají jasnou posloupnost, ani jasné časování. Psychoterapeut by vám měl v průběhu psychoterapeutických sezení umožnit projít všemi fázemi tak, abyste dokázali všechny emoce zpracovat a najít nový smysl.