Co (ne)dělat, když mám pocit, že na terapii potřebuje někdo v mém okolí

Komu chcete psychoterapeuta doporučit?

Na pomoc psychologů a psychoterapeutů se ještě stále mnoho lidí dívá s určitým předsudkem. Než se rozhodnete navrhnout terapeutická sezení, zamyslete se nad tím, komu tuto pomoc nabízíte. K rodinným příslušníkům totiž budete přistupovat úplně jinak než třeba k partnerovi nebo přátelům.

Partner nebo partnerka

Nejdřív si položte otázku, proč si myslíte, že váš partner/ka psychologickou pomoc potřebuje. 

• Je to kvůli obavě a péči o něj?

• Nebo jste ve vztahu nespokojení a tak trochu doufáte, že vám někdo potvrdí, že je něco špatně s tím druhým?

• Nebo jde o kombinaci obojího?

Pokud si všímáte si, že se partner/ka necítí dobře, zažívá výkyvy nálady, dlouhodobou skleslost nebo jiné problémy a běžná podpora nestačí, může být individuální psychoterapie dobrou cestou. (Jak terapii navrhnout popíšeme níže.)

Pokud je hlavním důvodem vaše nespokojenost s tím, jaký je ten druhý, a přání, ať se změní, může být nejvhodnějším řešením párová terapie. Zároveň byste měli společně hledat způsoby, jak spolu lépe fungovat. 

Vytáhnout na druhého v hádce návrh, aby šel na terapii, v něm skoro jistě vyvolá odpor a pocit, že se jej snažíte ponížit. Mnohem lepší je počkat na klidnější chvíli, upřímně pojmenovat, co vám přijde těžké na vaší komunikaci a že s tím chcete něco dělat.

Pokud má partner chuť na vztahu pracovat také, bude s vámi hledat cesty, jak se posunout dál, ať už formou terapie, nebo jinak. Pokud na vztahu pracovat nechce, nelze se spoléhat na to, že by ho terapie nějak mohla nějak změnit, zvláště pokud nemá vlastní motivaci.

Rodina a přátelé

Pokud máte pocit, že se někdo z vašich rodinných členů nebo blízký přítel potýká s psychickými problémy nebo na něj doléhá situace, kterou není schopných dobře zvládat, může být terapie dobrou volbou. I když se snažíte druhého vyslechnout a podpořit, může to být po delším čase únavné a můžete se cítit bezmocní. (Jak terapii navrhnout popíšeme níže.)

Komplikovaná situace je především s rodiči. S odstupem času můžete začít vnímat, že na tom, jak funguje váš rodič, je něco nezdravého.Typicky to bývají vzorce, které se předávají přes generace. Náš rodič může být náročný, kritizující, manipulativní a trpí tím celá rodina. 

I když vidíte, že by všem okolo i jemu samému nejvíce pomohlo, pokud by zpracoval své problémy, často je velmi těžké něco takového navrhnout. Jestli se jedná o celoživotní osobnostní nastavení člověka, může mít tendenci svůj podíl zlehčovat a nechtít si přiznat, že není vždy v právu. V takovém případě je dobré postarat se hlavně o sebe a to, aby na vás dopadaly jeho nároky v míře, která nás zraňuje, co možná nejméně. 

Důležitým krokem je zpracovat své pocity a svůj konfliktní vztah k rodiči, protože se ve vás může zároveň mísit vztek i starost a touha ho změnit. V tomto případě je potřeba terapii navrhnout skutečně opatrně. Především o ni musí stát rodič sám. Mnoho rodičů může být na náznaky, že je s nimi něco v nepořádku, velmi citlivých. 

Rodinné vztahy se řeší na rodinné terapii. Cílem rodinné psychoterapie je pomoc rodičům, dětem a sourozencům, aby spolu lépe komunikovali a rozuměli si. Jak probíhá rodinná terapie? Během sezení se pozornost upíná ne k problému jednoho člena rodiny, ale k celku. Na sezení by se měli potkávat všichni členové rodiny nebo alespoň ti, kterých se potíže týkají. Terapie se zaměřuje na schopnost rodiny řešit problémy, ale také vyjadřovat pocity a myšlenky a na další specifika, která se rodiny týkají. Během sezení se rodina dostává k cíli, který si společně s terapeutem nastavila.

Kolega nebo méně blízká osoba

Pokud máte ve svém okolí někoho, s kým se sice pravidelně stýkáte, ale nemáte až tak blízký vztah, opět je potřeba postupovat opatrně a zlehka. Nemusíte totiž vědět, co přesně se děje a jaký je postoj dané osoby k řešení pomocí terapie.

Co všechno zvážit, než navrhnete řešení odborníkem?

Ne každá situace a ne každý problém se musí okamžitě řešit na terapii. Než se rozhodnete tento způsob navrhnout, zamyslete se nad tím, jak dlouho problém vaše okolí řeší a o jak závažnou věc se jedná.

Jak dlouho problém trvá?

Jinak se budeme chovat k člověku, o kterém zjistíme, že má dlouhodobé problémy a jinak v případě, kdy se náhle změní jeho chování. Pokud se jedná o nedávnou změnu, můžete zmínit, že jste si všimli nějakých konkrétních změn (např. Zdá se mi, že jsi mnohem smutnější než obvykle. Děje se něco, s čím můžu pomoct? Chceš si o tom promluvit?).

Jak závažný je to problém?

Pokud vidíte, že je někdo ve výrazných problémech, např. pije hodně alkoholu, chová se nebezpečně k sobě nebo okolí, dělá scény na veřejnosti, je na čase zpozornět. Vyplatí se nechodit kolem horké kaše, ale citlivě a přímočaře mluvit o tom, jaké změny pozorujete a že vám přijdou nebezpečné nebo škodící jeho vztahům či reputaci. Mluvte s respektem a projevte svou důvěru v něj. Řekněte, že víte, že to zvládne, že má (pokud to tak vnímáte), ale že by s tím měl něco dělat. Vyjádřením vlastních obav můžete člověka přimět, aby i on zpozorněl.

Doporučení a tipy, jak o možnosti terapie mluvit

Navrhnout někomu pomoc psychoterapeuta nebo doporučit rodinnou či párovou terapii chce dobré načasování a promyšlení. Jak na to?

• S respektem - každého člověka v životě potkají náročné situace. Neznamená to ale, že ho musíme litovat a dívat se na něj jako na někoho, kdo potřebuje záchranu. Je dobré k druhému přistupovat s úctou a představou, že možná má teď těžké období, ale je schopný věci zvládnout.

• Do jaké míry se chcete angažovat - pokud máte upřímnou starost a chuť, nabídněte svůj čas a podporu. Zjistíte lépe, co se děje a jestli se člověk nepotřebuje jen vypovídat. Možná zjistíte, že se jeho potíže týkají přechodných událostí, které je na dobré cestě zvládnout. Můžete se také zeptat, jestli má ve svém okolí podporu. Není vhodné někoho hned posílat na terapii, když nevíte, co se děje a jakou podporu má. Může třeba na terapii už docházet.

• Postupně - pokud o situaci druhého moc nevíte, dejte mu prostor a zbytečně se nešťourejte v detailech, i když vás třeba zajímají. Lepší je nechat na druhém, ať sám sdílí, co chce. Můžete se zeptat, jak se mu vede, a podle jeho chuti se svěřit vycítíte, jak moc je otevřený se o věcech bavit.

• Nehodnoťte - okud jste zaznamenali změny, můžete zmínit, že na vás působí v poslední době ustaraně, a zeptat se, jestli se vám to jen nezdá. Je lepší mluvit o svých dojmech a ověřovat si je, než druhému rovnou říkat, že je nějaký depresivní nebo působí zmateně.

• Zjistěte, jaké má postoje k terapii - stále je dost lidí, kteří mají ohledně chození na psychoterapii předsudky. Nejčastěji se to týká starších lidí a mužů, kteří terapii vnímají jako projev slabosti. Pokud máte pozitivní zkušenost s vlastní terapií, můžete v takovém případě sdílet svoje zkušenosti. Přiblížit, jak poznat dobrého psychoterapeuta nebo, jak terapie probíhá a co vám dala.

• Doporučte místa pomoci -  lidé v krizi často nevidí možnosti řešení a je pro ně náročné sebrat energii na jejich hledání. Seznam psychoterapeutů s možností rychlé a snadné domluvy sezení najdete na našich stránkách https://app.terapie.cz/ . V případě akutních závažných problémů je možné doporučit krizové linky.

Terapie dokáže vyřešit celou řadu problémů. Je ale důležité zvážit, zda je toto řešení vhodně, a hlavně, zda je tomuto řešení otevřená osoba, které chcete terapii nabídnout.