Co dělat, když je moje dítě „jiné“?

Jaké bývají první reakce a vnitřní procesy rodičů?

Vztah rodičů k dítěti se utváří už před jeho narozením. Jeho přirozenou součástí se stávají i různé představy a přání o tom, jaký život bychom s dítětem chtěli žít, nebo jaké by dítě mohlo být a co by mohlo v životě dokázat. Zjištění, že je vaše dítě „jiné“ často vede ke ztrátě těchto vizí a přání a způsobuje šok.

V tuto chvíli se v rodičích začínají rozbíhat procesy, které jsou typické pro zpracování nové životní situace, jako jsou šok, obranné mechanismy, depresivní období, kompenzované období nebo období životní rovnováhy. Tyto procesy probíhají na podvědomé úrovni a jednotlivé fáze se mohou lišit délkou i intenzitou. Mohou se opakovat nebo prolínat a jsou přirozenou součástí zpracování jakékoliv významné životní změny.

Uvědomění si takového procesu může rodiče podpořit v tom, aby se lépe zorientovali ve svém prožívání, dokázali přijmout své emoce a naučili se je zpracovávat. Zároveň tím porozuměli reakcím ostatních členů rodiny (proces přijetí je individuální a každý ho může prožívat různým tempem i způsobem).

Jak podpořit přijetí „jinakosti“ dítěte?

Dopřejte čas sobě i svým blízkým: Je v pořádku si dopřát dostatek prostoru na zorientování se v nové situaci a její zpracování. Přijměte své emoce, ať jsou jakékoliv: Všechny emoce jsou v pořádku a jsou součástí zpracování nové životní situace. Získávejte informace: Po odeznění intenzivních emocí získejte relevantní informace, abyste mohli situaci lépe porozumět a naučit se s ní pracovat. Nastavujte si hranice: Soustřeďte se na důležité věci a ty nepodstatné odsouvejte, až na ně bude dostatek prostoru a energie. Najděte si své kotvy: Zaměřte se na aktivity a věci, které vás naplňují a pomáhají vám doplňovat energii.

Pokud se dozvíte, že je vaše dítě „jiné“, může být nesmírně obtížné zpracovávat vlastní emoce, obavy a nejistoty a zároveň být oporou pro své dítě. 

Jak své dítě podpořit?

• Dopřejte dítěti dostatek prostoru a času: I vaše dítě zpracovává svou „jinakost“, potřebuje jí porozumět a přijmout do svého života.

• Vytvářejte pro dítě bezpečný prostor: Připomínejte dítěti, že jste tu pro něj, že se na vás může obracet nejen s obavami a otázkami, ale i sdílet své radosti a zájmy.

• Vnímejte své dítě: Vaše dítě se nezměnilo, jen jste se o něm dozvěděli nové informace.

• Zajímejte se o své dítě: Buďte se svým dítětem, rozvíjejte vzájemný vztah a tvořte si společné zážitky.

Otevřenost, bezpečný prostor a respekt jsou ve vztahu k dítěti klíčové. Vyjadřujte zájem, naslouchejte, ptejte se a buďte trpěliví. 

Na co si dát pozor ve vztahu k dítěti?

• Nezpochybňujte pocity svého dítěte: „To tě přejde…“, „To je jen období…“

• Neobviňujte své dítě ani sebe: situaci nikdo nezpůsobil, „jinakost“ je součástí dítěte

• Nesnažte se dítě „opravit“

Jak reagovat na nepochopení okolí

Okolí může reagovat různě – často neinformovaně, s nepochopením, někdy i kriticky či s předsudky. Mnoho lidí se necítí jistě při setkání s něčím, co neznají nebo čemu nerozumí, a jejich reakce mohou být zraňující, i když nemusí být míněné špatně. Pamatujte, že není vaší povinností nikomu nic vysvětlovat do detailu – vaší prioritou je chránit své dítě, jeho důstojnost a bezpečí, stejně jako své vlastní duševní zdraví.

V komunikaci s okolím může být nesmírně užitečné nastavit si hranice. Krátké, klidné a sebevědomé odpovědi často stačí k tomu, aby okolí pochopilo, že dané téma není otevřené k diskusi, nebo že ho nechcete rozebírat s každým.

Reakce na dotazy okolí mohou být následující:

• „Naše dítě je v pořádku takové, jaké je.“

• „Děkujeme za starost, ale máme situaci pod kontrolou.“

• „O téhle věci mluvíme jen s nejbližšími.“

• „Teď to nechceme řešit, prosíme o respektování našeho rozhodnutí.“

Kdy vyhledat terapeutickou pomoc?

Vyhledat psychologickou nebo terapeutickou podporu není selhání. Naopak to může být projev odvahy a zodpovědnosti. Každá rodina může v určité fázi čelit situacím, které jsou emočně náročné nebo bolestné. Není nutné na to být sami.

Na terapeuta je vhodné se obrátit, pokud:

• Máte pocit, že situaci nezvládáte a běžné strategie, které dříve fungovaly, teď nepomáhají.

• Prožíváte silné emoce jako je strach, vztek, smutek nebo vina, které vás paralyzují a ovlivňují v každodenním životě.

• Vaše dítě se potýká s úzkostí, depresí, šikanou, nebo jinými psychickými obtížemi, které se projevují změnou chování, poruchami spánku, stažením se do sebe nebo naopak výbuchy emocí.

• Potřebujete podporu při komunikaci v rodině, například jak citlivě mluvit o náročných tématech, zvládat rozdílné postoje členů rodiny nebo jak vytvořit bezpečný prostor pro otevřenost a přijetí.

Psychoterapie není jen pro „krizové případy“. Může být cestou k většímu porozumění, úlevě a obnově rovnováhy. Může pomoci dítěti lépe rozumět sobě, zvládat emoce a posilovat sebevědomí. Zároveň může poskytnout celé rodině prostor pro společný růst, zlepšení vzájemné komunikace a hlubší přijetí.

Přijetí „jinakosti“ našeho dítěte neznamená, že se nemůžeme setkávat s pocity vyčerpání, nebo že ke všemu musíme přistupovat s optimismem a nadšením. Důležitým prvkem přijetí je schopnost pracovat s novou životní změnou, kterou jsme si nevybrali. Také větší měrou dokázat balancovat mezi radostmi a obavami a tím pootevřít dveře naplněnému životu. 

Být rodičem „jiného“ dítěte není selhání. Je to výzva, často náročná, ale i obohacující. Když dítě cítí, že je milované takové, jaké je, má šanci vyrůst v sebevědomého a šťastného člověka.