Dlouhodobý stres a vyhoření: Jak mu předcházet?
Stres je přirozenou součástí života a v určitých dávkách je dokonce potřebný. Záleží však na jeho míře a kvalitě. Dlouhodobý stres, který zatěžuje organismus, může vážně ohrozit naše emocionální zdraví i duševní pohodu, což může vést až k vyhoření. Existuje však několik technik, které mohou dostat stres pod kontrolu.
Jak se projevuje vyhoření?
Lidí, kteří trpí syndromem vyhoření, neustále přibývá, a o vyhoření se tak začíná mluvit jako o pandemii dnešní doby. Na vině je nejen pracovní vyčerpání, ale jakákoliv dlouhodobá zátěž. Vyhoření se projevuje třemi hlavními složkami:
1. Emocionální vyčerpání: pocit vyčerpání a únavy, neschopnost zvládat pracovní úkony, nedostatek energie.
2. Depersonalizace: nezájem o práci a kolegy, pocit odcizení, narušení empatie.
3. Snížená pracovní efektivnost: nižší pracovní výkon.
Nyní tedy už víme, co způsobuje vyhoření a jaké jsou jeho projevy. Nicméně stále neznáme odpověď na zásadní otázku: Co s ním?
Praktické techniky pro zvládání stresu
Každodenní péče o duševní zdraví je klíčová, a to i během pracovní doby. Každý malý krok se počítá. Není tedy hned nutné hledat složité cviky nebo časově náročné meditace. Stačí jednoduché, ale pravidelné techniky pro práci s tělem, emocemi a myslí. Jak na to? Výzkum psycholožek S. Sonnentag a C. Niesen, který proběhl v roce 2020, poukázal na důležitost rituálů na začátku a na konci pracovního dne. Tyto rituály (např. několik chvil hlubokého dýchání) slouží jako mentální hranice mezi prací a osobním životem. Takové oddělení zásadně snižuje vnímaný stres a pravděpodobnost vyhoření. Na začátku a na konci každého pracovního dne proto vyzkoušejte následující rituál:
Mgr. Petr Arbet
Podobně zaměřené články od jiných terapeutů
Stres
30.3.2026
Když za únavou nejsou jen myšlenky: role stresu a hormonů
Existuje věta, kterou od lidí slýcháme poměrně často: „Já už fakt nemůžu.“ Neříkají ji líní lidé. Neříkají ji slabí lidé. Říkají ji ti, jejichž tělo je dlouhodobě v pohotovosti a ve stresu. Lidé, kteří se dlouhodobě přemáhají a jsou přes hranice svého těla i mysli. V tomto kontextu je důležité vědět, že za únavou nemusí stát jen myšlenky. Je za ní i biologie a hormony.
Stres
16.3.2026
Vyhoření na rodičovské dovolené, o kterém se málo mluví a málo ví
Znáte to i vy? Na konci dne si říkáte, že byste zítra dělali raději cokoliv jiného, než se zase probudili do toho stejného kolotoče vyčerpání, uspokojování potřeb dítěte a nulového ticha? Jste podráždění, smutní nebo apatičtí? Pak se vás možná týká syndrom vyhoření, který je u rodičů pečujících o malé děti poměrně běžný.
Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Rozdíl mezi únavou a vyhořením aneb kdy už nestačí si odpočinout
O syndromu vyhoření se dnes hodně mluví i píše. Přesto může být těžké poznat, kdy se nás skutečně týká. Jsem jen hodně unavený/á? Nebo už moje vyčerpání naznačuje, že se blížím vyhoření? A kdy je na místě vyhledat odbornou pomoc?
Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
První varovné signály vyhoření, které většina lidí přehlíží
Lucie ráno otevřela notebook, nebo se o to alespoň pokusila. Tělo odmítlo pokračovat. Ještě před měsícem přitom říkala, že je „jen unavená“. I takto může začít to, čemu říkáme vyhoření, anglicky “burnout” – stav, kdy jsme tak vyčerpaní, že nás to paralyzuje, aniž bychom fyzicky těžce pracovali.
Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Mýty o vyhoření: Proč není známkou slabosti
Vyhoření, odborně nazývané syndrom vyhoření (burnout), je stále častěji skloňovaným pojmem. I přesto, že o něm mluvíme stále více, existuje kolem vyhoření řada mýtů a nedorozumění. Často se stává, že těmto tvrzením uvěříme, zvnitřníme si je, protože jsme například od rodičů slýchávali něco podobného, a i to už může být cesta k tomu vyhořet. Jedním z největších klamů je tvrzení, že je vyhoření známkou slabosti.
Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Proč často vyhoří lidé, které práce baví?
„Mě ta práce vlastně pořád baví. Jen už na ni nemám sílu.“ Věta, kterou slýcháme překvapivě často právě od lidí, kteří svou práci dělají s nadšením, smyslem a vnitřním zaujetím. Vyhoření si obvykle spojujeme s přetlakem, špatným vedením nebo nudou. Jenže realita je paradoxnější: velmi často vyhoří právě ti, kterým na práci opravdu záleží.