Strach ze stárnutí, smrti a budoucnosti: Jak může pomoci psychoterapie?
Smrt je fenomén – skutečnost, před kterou nelze uniknout. Je to realita, která nás čeká, a ze které má mnoho lidí strach a věnuje velké úsilí tomu, aby se jí vyhnuli. Psychoterapeutický proces je vhodnou příležitostí, jak tuto skutečnost přijmout a přesunout do centra pozornosti, změnit k ní svůj přístup a skrze tuto změnu získat duševní klid a rovnováhu.
Jak psychoterapie pracuje se strachem?
Řada klientů přichází se svými strachy a obavami, ať už se strachem ze smrti nebo jinými strachy pod různými maskami – fobie, obsese, kompulze, panické ataky, úzkosti, deprese a další. V psychoterapii cíleně a vědomě pracujeme na odkrytí těchto strachů – tedy na sundání jejich „masky“, a to v mnoha případech vede k výrazné úlevě a redukci symptomů. Otevírá se pak prostor pro zcela jiné otázky a témata – hodnoty a priority života, otázky smyslu života, duchovní úvahy, hledání apod.
Jaké jsou možnosti řešení strachu ze smrti?
Kromě psychoterapie je možným řešením strachu ze smrti zaujetí adekvátního postoje ke smrti. Adekvátním postojem se rozumí takový postoj, který by umožnil tu dobu, ten čas, který nám zbývá do naší smrti, prožít v klidu a v míru podle našich hodnot a představ s vědomím, co máme a za co můžeme být vděčni, čeho si vážíme, čeho jsme dosáhli, co se povedlo. Jinými slovy řečeno, vnímat život, který žijeme tady a teď, jako naplněný. Neznamená to ovšem, že náš život bude jen šťastný, ve zdraví, bez bolesti, bez trápení. Dalším možným řešením je zkusit smrt přijmout jako nedílnou součást našeho života, fakt, kterému se nemůžeme vyhnout. To už samo o sobě může být pro člověka velmi těžké.
I stárnutí je strachem, který ovládá naši společnost
Nedílnou součástí smrti je i stárnutí. Dnešní doba ovšem tento přirozený životní jev a skutečnost spíše popírá a nepřijímá, ať už vlivem tlaku na krásu a mládí, ještě podporovaném médii nebo moderními technologiemi různých kosmetických preparátů a chirurgických zákroků, které zaručují „věčné mládí“. Vše v současné době spíše ukazuje na to, jak se stárnutí vyhnout a popřít jej, a prezentuje stáří tak, že sebou nese jen samá negativa. Je tak velmi těžké takovému tlaku nepodléhat.
Agerexie (chorobný strach ze stárnutí) je nemoc nové doby a charakterizuje nebezpečnou snahu vypadat mladě. Z psychoterapeutického hlediska jde opět o strach z konečnosti, tedy ze smrti. Psychoterapeutický proces je v tomto směru podobný jako při práci se smrtí –spočívá tedy v tom stáří přijmout, akceptovat a pojmenovat možná úskalí, rizika a obavy, které stárnutí přináší. Velmi často jde také o psychoterapeutickou práci na přijmutí svých limitů, nedostatků a toho, co se nám na sobě nelíbí, co se změnilo. Vyslovení a pojmenování těchto limitů je už samotný proces přijmutí této skutečnosti a smíření se.
Je třeba ale zvědomovat i výhody procesu stárnutí, uvědomit si, že nepřináší jen negativa, ale také např. jistou životní moudrost, zkušenosti nebo nové životní postoje a role. Výhody oproti mládí. Je třeba pojmenovávat a mluvit o tom, jaké má klient i jiné vlastnosti než je jen vzhled a jeho tělesná stránka. Zaměřujeme se na jeho schopnosti, čeho si na sobě váží, co umí. Podobně jako při terapeutické práci se smrtí, je dobré zvědomovat přítomnost – za co můžeme být vděčni, čeho si vážíme, čeho jsme dosáhli, co se povedlo a z čeho máme radost.
Jak bojovat se strachem z budoucnosti?
Lidé se kromě strachu ze smrti nebo stárnutí často potýkají i se strachem z budoucnosti, který může mít mnoho podob. Řada klientů přichází se svými strachy a obavami, například strachem ze smrti, strachem z devastace přírody, strachem o zdraví nebo vztekem na společnost, že na současnou krizi adekvátně nereaguje. Mnoho lidí prožívá také pocity viny, že k tomuto stavu svým způsobem života přispívá nebo že zkrátka nedělá dost.
Průvodní projevy strachu z budoucnosti mohou být u klientů různé a každý je prožívá jiným způsobem, například formou fobie, obsese, kompulze, traumatu a šoku, deprese, sebevražedných myšlenek, ztráty identity, ztráty kontroly, pocitu fatalismu a dalších. V případě těchto projevů je vhodné vyhledat profesionální pomoc v podobě psychoterapeuta. V případě závažnějších potíží, jako jsou depresivní a úzkostné stavy, které doprovázejí hluboké pocity smutku a viny a antisociální chování (např. agrese) je vhodné vyhledat psychiatra nebo krizové centrum. Je nutné podotknout, že strach z budoucnosti se týká běžných lidí z řad veřejnosti, i z řad environmentálních vědců a aktivistů.
Lidé, na které doléhá tíha strachu z budoucnosti, často potřebují zejména přijetí a plný respekt k závažnosti tohoto tématu. Dále může pomoci přetavit své truchlení v nějakou pozitivní aktivitu. Důležité je, že každá z těchto aktivit zpravidla pomáhá snížit pocit bezmoci a frustrace a dává smysl našemu bytí (např. jezdit na kole místo v autě, třídit odpad, šetřit s potravinami a vodou, dobrovolnictví a charitativní činnost, žít život jak nejlépe mohu dle svých hodnot).
Přínosné také může být obrátit pozornost na prožívání přítomného okamžiku, hledání smyslu a pocitu vděčnosti za to, co ve vašem životě aktuálně máte. To vám může pomoci se ukotvit a regenerovat své síly pro další činnost. Tuto dovednost můžete posilovat např. praktikováním mindfulness. Pomoci také může nezůstat s těmito pocity sami a najít někoho, s kým je můžete sdílet (svépomocné skupiny, aktivistické skupiny, kamarád/přítel, který to prožívá podobně).
Strach, ať už ze smrti, stárnutí nebo budoucnosti, je velmi běžný a naprosto přirozený. Obavy se mohou objevit v různých podobách a intenzitě. Pokud vás strach pohlcuje a narušuje kvalitu života, může pro vás být velkým přínosem psychoterapie, která vám pomůže porozumět tomu, z čeho strach pramení, a najít způsoby, jak s ním pracovat, aby vás neomezoval.
