Jak pomoci člověku, který prochází vyhořením? Deset pravidel, kterými se řídit
Příchod syndromu vyhoření je plíživý a nenápadný, ale jeho dopady jsou ničivé a okolím dobře pozorovatelné. Jak postupovat, když si všimnete, že někdo z vašich blízkých prochází anebo je ohrožen syndromem vyhoření? A jak při pomáhání druhým chránit sám sebe?
Jak se projevuje syndrom vyhoření?
Chronický stres působí na lidské tělo i duši destruktivně. Pokud dlouhodobě žijeme v permanentním stresu, můžeme dojít až do stavu emocionálního, fyzického a kognitivního vyčerpání. Člověk se cítí unavený až vyčerpaný, ztrácí radost a zájem o práci nebo jiné činnosti, straní se kolegů a přátel a zhoršují se jeho osobní vztahy. Klesá pracovní výkonnost, schopnost řešit problémy a rozhodovat se. Zhoršuje se koncentrace pozornosti a paměť. Objevují se také tělesné projevy, jako jsou například bolesti hlavy a zad, spánkové obtíže nebo oslabená imunita. Tento stav odborníci označují pojmem syndrom vyhoření.
Se syndromem vyhoření se potýká každý pátý Čech
K syndromu vyhoření dochází nejčastěji v práci - a to zejména v pomáhajících profesích či v povoláních spojených s velkou odpovědností. Týká se tak např. vrcholových manažerů, podnikatelů, zdravotníků, učitelů, umělců, policistů, sociálních pracovníků nebo psychologů. Nicméně vyhořet můžeme také během studia, v mezilidských vztazích nebo třeba na rodičovské dovolené.
Podle průzkumů lékařského týmu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, který vede profesor lékařské psychologie Radek Ptáček, se s výraznějšími projevy syndromu vyhoření potýká zhruba pětina české populace. Závažné projevy má přitom 6,6 % dotázaných. Jedná se tedy o častější problém, než bychom možná očekávali.
Člověk, který se s vyhořením potýká, obvykle vůbec netuší, co se mu děje. Obzvlášť, pokud takový stav zažívá úplně poprvé. Ani jeho blízcí si toho nemusí dlouho všimnout, jelikož dotyčný své pocity často skrývá a zdráhá se o nich otevřeně mluvit. V pokročilém stadiu už jsou ale projevy syndromu vyhoření okolím dobře pozorovatelné. Co dělat, když si u někoho z vašich blízkých všimnete varovných signálů?
#1 Mluvte s ním. A nejlépe osobně
Pokud jste si všimli, že někdo z vašich blízkých pravděpodobně prochází vyhořením, mluvte s ním. Nejlépe uděláte, když se s ním setkáte osobně. Ukážete mu tím, že se o něj zajímáte. Navíc pro vás bude v osobním kontaktu (spíše než při konverzaci po telefonu) snazší odhadnout, jak dotyčný situaci zvládá.
Nevíte, co mu říct? Jednoduše popište, čeho jste si u něj všimli a dejte mu prostor reagovat. Např. Všímám si, že se poslední dobou chováš jinak než obvykle. Jako bys nebyl sám sebou. Co se ve tvém životě děje?
Pro některé lidi je obtížné přiznat si, že prochází vyhořením a potřebují příležitost začít nahlas mluvit o tom, co prožívají. Snáze si pak uvědomí, co se jim děje. Buďte autentičtí, nebojte se nahlas říci, že máte o dotyčného obavy.
#2 Aktivně naslouchejte
Umožněte člověku, který prochází vyhořením, sdílet s vámi své radosti i strasti. Podle řady výzkumů (např. Acoba, 2024) redukuje sociální podpora (především pak podpora rodiny, partnera či blízkých přátel) míru prožívaného stresu a zmírňuje projevy úzkosti a deprese. Rozhovor s dobrým posluchačem je tedy účinným způsobem, jak snížit úroveň prožívaného stresu. Dejte blízkému najevo, že pozorně nasloucháte a vnímáte, co vám sděluje. Využívejte technik aktivního naslouchání:
- povzbuzujte blízkého k dalšímu mluvení, např.: Řekni mi o tom více. Co se vlastně děje?
- parafrázujte jeho sdělení, např.: Jestli tomu dobře rozumím, tak tě trápí, že…
- shrnujte jeho hlavní myšlenky a pocity, např.: Takže to, co jsi mi řekl, je…
- reflektujte jeho pocity, např.: Zníš opravdu vyčerpaně, když mluvíš o práci. Vypadá to, že tě to pěkně štve. Chápu to tak, že potřebuješ zpomalit.
#3 Buďte zvědaví
Projevujte svou zvědavost a zájem o druhého. Ptejte se otevřenými otázkami, které dotyčného povedou k hlubšímu zamyšlení nad tím, co prožívá. Např.: Jak se poslední dobou cítíš? Jak tě ovlivňují všechny ty povinnosti, které máš? Co ti pomáhá ten stres zvládat?
#4 Vyvarujte se hodnocení a soudů
Uznávejte závažnost pocitů, o kterých váš blízký mluví. Usilujte o to, aby se v komunikaci s vámi cítil bezpečně, mohl se více otevřít a sdílet své myšlenky a pocity. Nikdy jeho emoce nebo situaci nebagatelizujte komentáři typu: Každý je někdy ve stresu. To znám, taky toho mám hodně. To určitě nebude tak hrozné. Zkuste místo toho: Chápu, proč se takto cítíš. Tvoje pocity jsou přirozené. Nikdo není vybavený na to, aby žil v neustálém stresu.
I když jste v minulosti zažili něco alespoň zdánlivě podobného tomu, co váš blízký popisuje, nesrovnávejte svou zkušenost s tou jeho. Každý jsme jedinečný, a stejně tak jsou jedinečné i naše zkušenosti a prožitky.
#5 Respektujte odpověď ne
Zjistěte, jestli si váš blízký přeje v rozhovoru o daném tématu pokračovat, nebo ne. Pokud si všimnete, že jsou jeho odpovědi povrchní, krátké a úsečné, dotyčný se vyhýbá očnímu kontaktu nebo se od vás odklání, možná je mu konverzace nepříjemná a raději by ji ukončil. Dejte mu možnost vyjádřit, co si přeje. Např.: Všímám si, že odpovídáš vyhýbavě. Vypadá to, jako bys o tom se mnou spíš mluvit nechtěl.
Pokud dostanete odmítavou odpověď, respektujte ji. Nenuťte dotyčného pokračovat v hovoru. Možná ještě není připravený o tématu hovořit. Je to pro něj příliš těžké. Cítí se zranitelně, zahanbeně nebo má pocit, že selhává. Potřebuje více času na to, aby se otevřel. Nebo o tom nechce mluvit s vámi. Netrapte se, že vaše snaha pomoci nebyla úspěšná. I tak jste udělali dost, protože jste dali svým zájmem najevo, že tu pro druhého jste. A to se počítá.
#6 Nabídněte pomoc
Ptejte se, jak můžete dotyčnému nejúčinněji pomoci. Např.: Co konkrétního pro tebe můžu udělat, abych ti tohle náročné období pomohl zvládnout? Někteří lidé se zdráhají říct si o pomoc. Pokud je to případ i vašeho blízkého, můžete mu zkusit nabídnout pár možností. Zde je několik tipů:
- Pro někoho, kdo je v permanentním stresu, může být náročné řešit i zdánlivě banální problémy. Každý další (a to i drobný) úkol, který přibude na jeho už tak rozsáhlý to-do list, se může stát zdrojem velkého tlaku a frustrace, kterou je pro něj obtížné zvládnout. Můžete mu tedy pomoci s plněním nečekaných a jednoduchých úkolů, které jsou nad rámec jeho mentální kapacity.
- Člověk, který je zahlcen starostmi a povinnostmi, o sebe často přestává pečovat. Veškerou svou pozornost soustředí na úkoly, které má ještě splnit, a zanedbává správnou životosprávu - zdravou a vyváženou stravu, dostatek spánku, příležitosti k relaxaci a odpočinku. To se týká např. žen na rodičovské dovolené, rodičů, kteří mají náročnou práci a zároveň se starají o malé děti a chod domácnosti, nebo těch, kteří dlouhodobě pečují o své nemocné rodiče, prarodiče či jiné členy rodiny. Takovému člověku můžete říct např.: Napadá mě, že bych ti mohl pomoci s domácími pracemi, abys měl více času na sebe. Nebo bych ti mohl dojít na nákup, ať máš doma dostatek zdravého a kvalitního jídla, a ty se zatím můžeš věnovat, čemu potřebuješ.
- Pro někoho, kdo prochází vyhořením, může být náročné naplánovat a zařadit do svého harmonogramu zábavné aktivity, při kterých by se odreagoval. Můžete mu proto nabídnout, že se ujmete iniciativy, naplánujete a zorganizujte pro něj aktivitu, která mu udělá radost. Můžete mu zařídit vstup do wellness nebo se k němu můžete přidat a vyrazit společně třeba na výlet do přírody.
Pokud váš blízký nebude souhlasit s žádnou z navrhovaných možností, dejte mu čas na rozmyšlenou. Možná si vše potřebuje nechat projít hlavou.
#7 Nedávejte nevyžádané rady
Nezásobujte dotyčného nevyžádanými radami a fakty, které jste si o syndromu vyhoření přečetli na internetu. Berte tyto informace pouze jako vodítka k tomu, abyste se v dané problematice zorientovali a pochopili, co to syndrom vyhoření vlastně je, případně na co se při zotavování z něj zaměřit.
Pokud vás blízký požádá o názor nebo radu, nabídněte mu ji odmítnutelnou formou. Např.: Někde jsem četl, že klíčovou dovedností je naučit se říkat ne. Třeba bys mohl zkusit přijímat jen ty klienty, na které máš aktuálně kapacitu a ostatní delegovat jinam. Možná by bylo dobré ohraničit si čas na práci. Napadá mě - co se domluvit s šéfem, že nebudeš po 19. hodině kontrolovat e-maily? Co si o tom myslíš?
Snažte se respektovat, když se dotyčný nebude vaším návrhem řídit. Možná si myslíte, že je váš nápad geniálním řešením situace, ale váš blízký může být jiného názoru. Každý máme v životě jiné priority a vnímáme věci z jiného úhlu pohledu.
#8 Navrhněte péči odborníka
Syndrom vyhoření nevzniká náhodou. Mohou za ním být škodlivé myšlenkové vzorce, které člověk opakovaně uplatňuje při prožívání stresových situací a které ho postupně vyčerpávají. Roli hraje také to, jak se na sebe dotyčný dívá, jak se vnímá a hodnotí. Syndrom vyhoření je tedy nejen důsledkem chronického stresu, ale také dalších problémů, které se skrývají pod povrchem a které je třeba řešit.
Užitečnou strategií proto může být vyhledání odborné péče - zejména terapie, díky níž člověk může porozumět tomu, co prožívá, které faktory k syndromu vyhoření přispívají a jaké podniknout kroky pro to, aby se cítil zase lépe a mohl se syndromu vyhoření v budoucnu vyvarovat.
Lidé, kteří prochází vyhořením, mívají také potíže se spánkem. Cítí se natolik zavaleni závazky, povinnostmi a termíny, že upozaďují svou potřebu spánku nebo večer jednoduše nemohou usnout, případně se ráno brzy probouzí. Závažnější spánkové obtíže je vhodné řešit s lékařem či spánkovým specialistou.
Pro někoho, kdo prochází syndromem vyhoření, může být těžké přijmout skutečnost, že potřebuje pomoc - obzvlášť pokud se jedná o pomoc odborníka. Vždy proto nejprve naslouchejte obavám vašeho blízkého, než takové řešení navrhnete. Nabídněte, že mu pomůžete sehnat kontakt na vhodného odborníka, případně ho k němu rádi doprovodíte, aby se necítil sám.
TIP: Přečtěte si článek Co (ne)dělat, když mám pocit, že na terapii potřebuje někdo v mém okolí
#9 Buďte chápaví a trpěliví
Syndrom vyhoření není pouze únava, kterou zažene dlouhá horká koupel nebo relaxační víkendový pobyt. Je to vážný stav, který nevzniká z čista jasna, ale v průběhu delší doby. K zotavení z vyhoření je potřeba dostatek času a trpělivosti. Někdy trvá týdny nebo dokonce měsíce, než se dotyčný plně zotaví, takže nečekejte zázraky přes noc. Na dotyčného netlačte. Oceňujte i drobné pokroky, které dělá. Např.: Oceňuji, že o tom se mnou mluvíš.
#10 Buďte dostupní
Buďte k dispozici. Ujistěte se, že dotyčný ví, že vás může požádat o pomoc. Např.: Nedokážu ti na všechno odpovědět, ale chci, abys věděl, že tady pro tebe jsem, když mě budeš potřebovat. Ozývejte se dotyčnému pravidelně, a to i tehdy, když se vám zdá, že se mu již daří dobře. Podporujte ho na cestě ke změně i ve snaze udržet si nově nastavené hranice, případně ho laskavě upozorněte, když si všimnete, že se vrací do starých kolejí.
Nezapomínejte pečovat o sebe
Být oporou někomu, kdo má psychické či fyzické obtíže, je náročné. Než proto druhému nabídnete pomocnou ruku, zeptejte se sami sebe, zda jste nyní dostatečně silní na to, abyste mu mohli pomáhat. Pokud o tom pochybujete, pečlivě zvažte své možnosti. Jestliže s dotyčným žijete ve společné domácnosti, můžete se poradit s odborníkem, jak si zdravě nastavit své hranice.
I když se cítíte dostatečně silní na to, abyste druhému pomáhali, nezapomínejte pečovat také o sebe. Pravidelně se věnujte psychohygieně a hledejte způsoby, jak si efektivně doplnit potřebnou energii. Všímejte si svých pocitů. Nepanikařte, když nabydete dojmu, že blízkému nedokážete pomoci. Pokud již narážíte na svoje vlastní limity, pomozte dotyčnému sehnat jinou pomoc, např. odborníka v oblasti duševního zdraví.
Nenechte se jeho problémy zahltit. Někteří lidé si neuvědomují, že jejich problémy negativně ovlivňují i ostatní. Pokud máte např. přítele, který vám v náročné situaci pokaždé volá, aby si ulevil, a který vám neposkytuje dostatek osobního prostoru, buďte k němu upřímní. Hlídejte si své hranice, např. si nastavte pravidla, kdy můžete a nemůžete mluvit.
Podporovat někoho, kdo prochází vyhořením, může být velmi náročné obzvláště tehdy, když jste jediným člověkem, na kterého spoléhá. I vy můžete potřebovat podporu. Svěřte se partnerovi, rodině, přátelům, terapeutovi. Ulevíte si od emoční zátěže a možná získáte i jinou perspektivu.
Zdroje
[1] Acoba, E. F. Social support and mental health: the mediating role of perceived stress. Front Psychol. 2024 Feb 21;15:1330720. doi: 10.3389/fpsyg.2024.1330720. PMID: 38449744; PMCID: PMC10915202.
