Jak najít životního partnera? Chce to čas

První schůzka: Na co se zaměřit, pokud toužíte po vážném vztahu?

První schůzka by se dala nazvat prvním krokem ke vztahu. Mnoho lidí však stále tápe, jak by taková schůzka měla vypadat, jak se chovat, co je vhodné a jaké chování naopak vhodné není. Nejprve bych doporučila ujasnit si v sobě, co vlastně od schůzky očekáváte. Pokud vám jde o vztah, doporučuji vnímat své pocity a řídit se podle nich. Dokážete se vedle protějšku uvolnit, upřímně se smát, radovat a nemáte potřebu si na nic hrát? Anebo cítíte napětí, hodnocení, tlak a nervozitu?

Právě to, jak se cítíte ve společnosti druhého, by mělo tím hlavním „hodnotícím ukazatelem“. Doporučuji se tedy méně věnovat tomu, co je na povrchu (vzhled, společenské postavení apod.) a více vnímat hlubší hodnoty. Kvalitní vztah totiž zpravidla nevytvoříte na základě toho, co vidíte, ale toho, co cítíte, a to je velký rozdíl. 

Jak k první schůzce přistupovat? Důležité je si ji co nejvíce užít a nezatěžovat se příliš vysokými očekáváními. Buďte přirození, autentičtí a upřímní a na nic netlačte, berte to tak, že to buď vyjde, nebo nevyjde. Pokud máte ze schůzky dobrý pocit a rádi byste se s protějškem sešli znovu, je to dobrý signál pro budoucnost. Že to naopak nefungovalo? Nevnímejte to jako tragédii, každá schůzka je zkušeností a každá z nich vás posouvá blíže k tomu pravému člověku.

Na opravdovou lásku by se nemělo spěchat

To, co se dnes odehrává ve společnosti, bychom mohli definovat jako rychlost a tlak. V současné době má řada lidí tendenci vrhat se do partnerského vztahu až příliš rychle. Nenechávají si čas na vzájemné poznávání. Následně se může jednat o vztah, který není postavený na lásce, ale na pomíjivé zamilovanosti a chtíči neboli sexuální přitažlivosti. Z počátku jsou lidé zamilovaní a šťastní. Houpou se na vlnách euforie. Jenže tato zamilovanost zhruba po půl roce až 2 letech vyprchá. Začátky vztahů totiž významným způsobem ovlivňují hormony.

Volba životního partnera v moci hormonu fenylethylaminu

Ve chvíli, když se nám někdo líbí, začne se vyplavovat hormon fenylethylamin, o kterém se někdy také mluví jako o motýlcích v břiše, růžových brýlích nebo opilosti láskou. Hormon fenylethylamin, který se produkuje v limbickém systému mozku – části zodpovědné za emoce, totiž v člověku vyvolává podobné slastné účinky jako pervitin.

Je však třeba říci, že tento hormon nemá nic společného s láskou, ale souvisí se sexuální energií, chtíčem a sexuálním napětím, které můžeme pociťovat ke spoustě lidí. Příjemné pocity, které hormony vyvolávají a jejichž hladina se může ještě navýšit s příchodem intimity do vztahu, však časem odezní.

Zhruba do dvou let se hormon fenylethylamin z těla odplaví a vy začnete svůj protějšek vidět reálně. Všimnete si jeho chyb, začnete si vzájemně vadit, nemůžete se shodnout a ve vztahu se začnou objevovat hádky, které mohou vést až k ukončení vztahu.

V partnerství jde o více než jen o touhu

Proč vztahy založené pouze na tom, že se jeden druhému líbí, často končí tak brzy? Protože vedle sebe máte někoho, kdo k vám nepasuje. V celé té uspěchanosti jste ho totiž nestihli pořádně poznat. Představte si puzzle. Jednotlivé kousky musíte otáčet, dobře si je prohlédnout a zkoušet, zda pasují k dalšímu dílku. Puzzle nesložíte se zavázanýma očima.

Proč lidé tak snadno podlehnou tomu, co vidí v růžových brýlích?

Hormonu fenylethylaminu snáze podléhají lidé, kteří jsou:

• vnitřně nevyrovnaní,

• nechtějí být sami,

• mají z dětství něco „nedosyceného“.

Tento hormon se u nich spouští velice často a téměř s kýmkoliv. Navíc se postupem času může spouštět směrem k více lidem. Z toho je tedy jasné, že se nejedná o pravou lásku, ale skutečně o opojení hormony.

Příčinu hledejte v dětství

Citové nenasycení se nejčastěji objevuje u těch, kteří v dětství strádali. V dnešní uspěchané době se na žebříček hodnot staví často ego. Když jsou rodiče zaneprázdnění, na děti jim nezbývá čas a ty většinu času tráví s mobilem nebo tabletem v ruce, chybí jim pak kontakt a blízkost. Tyto děti pak mohou v dospělosti navazovat ukvapené vztahy. Často se podřizují i tomu, co jim nevyhovuje, protože čekají, že jim partner jejich citovou vyprahlost doplní (dosytí). Jakmile však ze vztahu vyprchá zamilovanost, zjišťují, že jim partner vlastně nevyhovuje.

Druhou skupinou jsou pak děti, kterým se rodiče věnují až příliš. Dávají je na různé kroužky, chtějí, aby byly vzdělané a aby vynikaly. Někdy mají ambice, aby jejich dítě bylo zkrátka nejlepší. Je jejich chloubou.

I v tomto případě však mezi dětmi a rodiči může chybět blízkost, tradice a vřelost. Namísto nich se vyzdvihuje a posiluje egoismus a pýcha. Děti pak strádají, protože tyto rodinné hodnoty nepoznaly.

Odhalte recept na lásku

Jak vzniká láska? Aby vznikla opravdová láska, musíte druhého dobře poznat. A to chce čas, během kterého se buduje důvěra. Celá „akce“ trvá několik měsíců, někdy dokonce i roků.

Jestliže je vám dotyčný blízký a sympatický i po tom, co vyprchal hormon zamilovanosti, jste na dobré cestě. Po hormonu zamilovanosti totiž na řadu přichází jiná látka. Říká se jí oxytocin. Pomáhá mezi partnery vytvářet hlubší pouto. Jde o hormon důvěry a lásky.

Hledání životního a osudového partnera v bodech

Vybudování zdravého vztahu stojí na partnerství. Jak najít „toho pravého“?

• Věřte sami sobě – buďte jako hrad, který stojí na pevných základech. Věřte sami v sebe a budujte v sobě zdravou sebedůvěru. Nespoléhejte se na druhé a nehledejte partnera jen proto, že někoho potřebujete.

• Mějte čas sami na sebe – dopřejte si dostatek času, abyste se poznali. Zjistěte třeba, co máte a nemáte rádi. Věnujte se koníčkům a dělejte něco sami pro sebe. Važte si sami sebe, aby si vás mohli vážit druzí.

• Poznávejte lidi kolem sebe – všímejte si, jaké vlastnosti se vám líbí a jaké ne, zjišťujte, s kým vám je dobře a proč se s jiným dobře necítíte.

• Buďte trpěliví – nechte si čas na seznamování  a poznávání druhého, nevrhejte se hned do vztahu.

TIP: Přečtěte si článek Nemůžu najít partnera - co s tím?

S hledáním životního partnera může pomoci terapie

Abyste dokázali najít protějšek, o který se můžete opřít, musíte být nezávislí na okolí, umět se opřít sami o sebe a může být také nápomocné umět se zdravě vymezit. Nemusíte se lidem přizpůsobovat jen proto, že někoho potřebujete. Měli byste mít zdravou sebedůvěru a umět říct ne.

Pokud víte, co máte a nemáte rádi, a pokud víte, co od života chcete, můžete začít hledat člověka, který bude mít podobné životní hodnoty jako vy. Cítíte, že potřebujete pomoct s poznáváním sebe sama? Svěřte se terapeutovi, který se stane vaším průvodcem na cestě za sebou samým.